AGENT tzv. SPOLEČENSKÝ

Inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu za rok 2018.

I v těch nejsevřenějších rodinách existují tajemství, o nichž si myslíme, že je již dávno pohřbil čas. Ještě včera jsme si mysleli, že se známe. Dnes už ruku do ohně za své blízké zřejmě nedáme. Natož sami za sebe. 

Téměř detektivní drama prolínající časové roviny normalizace a dnešních dnů. Vynořování těžkých okamžiků i absurdit, které s sebou minulý režim a uhýbání v něm nesly. Zraněná blízkost a důvěra, a přece rodina jako jediný pevný bod. Co jsme to vůbec zač? Přestaňme se schovávat za tvrzením „taková byla doba“ a odkryjme karty, z nichž jsme si pečlivě zbudovali naše domečky z karet.

Fenomén tzv. společenských agentů, tedy osob, které byly nasazeny na své blízké, byl za normalizace častějším jevem, než by se na první pohled zdálo. Většina agentů byla ke spolupráci donucena vydíráním či vyhrožováním, což však nijak nezmírnilo dopady jejich hlášení. Ale možná je to z jistého úhlu pohledu pochopitelné. 

Bloudění v labyrintu kompromisů a strachu, balancování na hranách. Stále větší zapadání do bahna ve snaze činit dobro. Doufání, že to všechno nějak bude a že to lze přežít bez trvalých následků... A náhle je jednoho dne konec. Ba co víc – o spolupráci nikdo neví. Konečně lze žít normálně. Je však omylem, že už se nic nestane. Právě nyní to teprve začíná. Někdy se totiž i spolehlivý agent vymkl kontrole. Navíc je tu jeden zcela hmatatelný následek dávného úkolu. Dokonce má konkrétní jméno. A právě dnes se začíná ptát a odkrývat události, na které chtěli všichni zapomenout.

Délka představení 75 minut bez přestávky

Po představení bude pro zájemce následovat beseda s Martinou Kinskou (spoluautorka a režisérka) a Radkem Schovánkem – badatelem a publicistou, který se zabývá činností komunistické rozvědky a svazky STB zkoumá více než 20 let.

Martina Kinská, spoluautorka scénáře a režisérka

Soustředěné komorní drama tříčlenné rodiny se odehrává v jediném dni a noci poté, kdy syn nahlédl do spisu, který na matku vedla StB. Mnohé v perspektivě nově objevených okolností dostává zcela nový význam a souvislosti. Minulost je zpřítomněna třemi retrospektivními výstupy, kdy byla matka předvolána nejdříve kvůli nabídce spolupráce, později k výslechu v souvislosti s Chartou ´77 (tím vstupuje do děje postava čtvrtá – řídící orgán StB). Jakkoli šlo do této doby o dobře fungující rodinu, nelze se tvářit, že se nic nestalo.

S Radkem Schovánkem jsme pracovali na příběhu rodiny, která není nijak „exkluzivní“, může být blízká a povědomá komukoli z nás, stejně jako s postavami, které nejsou (ačkoli na první pohled se zdá jasné rozdělení vin a zásluh) černobílé. Důsledně jsme dbali na to, aby použité motivy a situace byly převzaty z reálu, nebo se mohly skutečně udít a nesloužily jen efektivnímu záměru scénáře. Nakonec vznikl jednoduchý příběh, který nezobrazuje historii skrze „velké“ hrdinské události, po nichž zůstávají velkolepé pomníky, ale nahlíží ji skrze příběh lidí, s nimiž se snad lze snadno v určitých momentech ztotožnit, jejichž rozhodnutím (včetně „slabostí“ a „selhání“) je možné i rozumět.

Nejinak je tomu i s postavou Syna (vysokoškoláka), který v „době minulé“ žil jen pár let a má o ní díky dětskému světu i faktu, že rodiče se většinu těžkostí od něho snažili držet stranou, přeci jen zkreslenou představu. O mnohém se totiž v rodině nemluvilo v zájmu iluze idyly. Možná i z tohoto důvodu je jeho postoj k objeveným skutečnostem až příliš radikální a zprvu nekompromisní. Právě skrze postavu Syna by se dnešní mladá generace mohla dostat k otázkám na příběhy vlastní rodiny,  k tomu, aby se mladí začali ptát, jak tato doba reálně vypadala a jak se jejich rodiče a prarodiče vypořádávali.  

Již při prvotních úvahách o celém projektu i jednotlivých postavách jsme se logicky ptali po srozumitelnosti pro generaci, která už s komunistickým režimem přímou zkušenost nemá. I proto je hra napsána tak, že vše pro srozumitelnost příběhu je tam postupně sděleno, jsou ukázány základní mechanismy tlaků StB a právě postava Syna prezentuje někoho, kdo se ptá a rozpoznává skutečný stav věcí, jakkoli by se ze vzpomínek, ale i ze záznamů ve spisu (které není tak jednoduché rozklíčovat, jak se ukazuje) mohl jevit zcela jasným.

Více a více se nám potvrzovalo, že nápad, který se vynořil již při samotném plánování projektu - spojit inscenaci s následnou debatou diváků především s Radkem Schovánkem (člověkem, který se danou tematikou zabývá více než 30 let) – je více než nasnadě. Při reprízách se ukázalo, že takováto debata skvěle funguje nejen jako zpětná vazba nám tvůrcům, ale především jako prostor pro konfrontaci postojů, ozřejmění některých méně známých faktů a také jako možnost úvah, jak é činy lze omluvit, odkud se již není cesty zpět atd.  

Z výše uvedených důvodů bychom rádi inscenaci Agent tzv. společenský nabídli i studentům, právě včetně následné debaty s tvůrci včetně Radka Schovánka.  

Radek Schovánek, spoluautor scénáře, historik a badatel

V evangeliu svatého Lukáše je napsáno: „Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.“

Lidé žijící v totalitním režimu jsou často vystavováni situacím, které se v demokratické společnosti nemohou přihodit.

Základem činnosti tajných služeb v těchto režimech je kontrolova taktivity lidí, které pokládá za potencionálně nebezpečné. V komunistickém systému, kde vládne tuhá cenzura, není možné cestovat ani se nijak svobodně projevovat představuje i pouhé opisován íknih či poslech zahraničního rozhlasu nebezpečnou činnost, která může člověka přivést do vězení.

Divadelní hra Agent tzv. společenský mapuje příběh rodiny, která byla sledována komunistickou bezpečností. Po mnoha letech si jde syn prohlédnout archivní dokumenty svých rodičů a zjistí, že do osudů jeho rodiny výrazně zasáhla Státní bezpečnost. Hra ukazuje ,jak zákeřná je moc totalitní policie i jak složité je čelit jejímu tlaku a vysvětli tvlastní postoje a skutky ve zcela jiné společenské situaci. Zaváhání obou rodičů při výslechu na Státní bezpečnosti má po mnoha letech těžký následek v podobě nedůvěry mez ičleny rodiny.

Dokumenty Státní bezpečnosti jsou důležitým zdrojem pro poznání komunistické totality. Současně ale představují značné riziko dezinterpretací a omylů, ke kterým může dojít, pokud někdo nedokáže pochopit z jaké situace a z jakého důvodu konkrétní dokument vznikl.

Foto: M. Navrátilová

PLAKÁT