Když se Aneta Langerová stala v roce 2004 vítězkou prvního ročníku pěvecké soutěže Super Star a nedlouho poté se rozhodla vydat vlastní cestou autorských písní, bez vlivných mecenášů soutěže, byla většina národa přesvědčena, že její jméno se v podvědomí příliš dlouho neudrží. Opak je pravdou. Osobitá a sympatická drobná zpěvačka si krůček po krůčku vydobyla zasloužené místo na slunci. Dech nám ovšem doslova vyrazila koncertním turné v doprovodu kapely a smyčcového tria, s nímž ohromila i Městské divadlo v Jablonci. Šňůra nese název Na radosti tour, podle stejnojmenné a dnes již zaniklé osady v Jižních Čechách, kde nové album vznikalo a té radosti se tam skutečně dostalo měrou vrchovatou.

Vyprodaný kulturní stánek lačně hltal poctivou muziku, která se z pódia linula v rychlém sledu a v propracovaných aranžích. Hudebníci hráli jako o život a ještě si během koncertu stihli vystřídat hudební nástroje, a tak jsme viděli nejen klasičtější výměnu kytar, ale třeba i neuvěřitelnou hru na valchu. Ano, mluvím o té, na níž si naše prababičky dokázaly vyprat prádlo. Sama Aneta si svým sympatickým a přirozeným vystupováním a niterným zpěvem okamžitě získala sympatie publika. Zpívala s takovou naléhavostí v hlase, za niž by se nemuseli stydět ani Pink Floyd v dobách své největší slávy a zároveň si klidně sedla na paty, když měl na pódiu svou chvíli jiný z muzikantů. Poprvé jsem zažila, že nevystupovala hlavní hvězda a ´company´, tady vystoupil zcela kompaktní celek a na atmosféře večera to bylo znát. "Následující píseň potěší všechny alergiky, jak já s oblibou říkám," usmívala se Aneta Langerová při uvádění písně s názvem Bříza a dodala: "Pokud umíte pískat, pískejte, dělejte, co vás napadne." A tak vyprodané divadlo pískalo, tleskalo, dupalo a hlavně zpívalo. " Ježíši, promiňte, já si ani neuvědomila, že zpívám tak nahlas," omlouvala se paní ve středním věku okolo sedícím a dodala: " Nikdy bych si nemyslela, že se dokážu takhle odvázat." Dostalo se jí ovšem okamžitého uklidnění od ostatních Anetiných fanoušků. Opravdu tady šlo hlavně o radost z hudby a nestyděl se snad nikdo. Nutno říci, že si zpěvačka vytvořila fantastickou atmosféru jaksi mimoděk, s pokorou a entuziasmem zároveň. Její novinka ´Slova z hor´ je písní, která mi bude v uších znít ještě dlouho. Zpívá se v ní, mimo jiné, zapomenout a jen nehybně ležet. Dovolím si ji parafrázovat na - Možná nehybně ležet, ale rozhodně nezapomenout. Ani já jsem totiž neodolala a po skončení koncertu a dvojnásobném standing ovation, jsem se zařadila mezi ty, kteří ve foyer divadla stáli frontu na Anetino CD. A tak se u nás doma hraje ve smyčce už od včerejška. A ještě něco, v přídavku jsme se dočkali i hitu Živá voda. Ten jsme si zazpívali všichni společně a vestoje a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nám to šlo skvěle.  (ims)