Tragický milostný příběh dvou velikánů světových dějin, římského vojevůdce a egyptské královny, pojal Shakespeare jako komorní drama cizoložné lásky v kulisách velkého světa. Stárnoucí milenci, jejichž osobní touhy se střetávají s nadosobními povinnostmi vladařů, se při pohledu do soukromí jeví poněkud směšní a nedokonalí, ale o to lidštějsí a věrohodnější. V této de facto poslední Shakespearově tragédii stojí proti sobě Orient a Západ, rozum a vášeň, rytířsky pošetilé stáří a dravé, nelítostné mládí. Náhradní představení za původně plánovaný titul "Evžen Oněgin".V tragédii Antonius a Kleopatra Shakespeare napsal hru, která sice po obsahové i formální stránce navazuje na tradiční vzory, ale osobitým pojetím i výrazovým mistrovstvím je výrazně převyšuje. Autorovo poselství je víceznačné. Jako občan své země ví, že vláda a moc jsou neslučitelné s lidskými slabostmi a ža budoucnost patří lidem typu Octavia Caesara, ale jako člověk straní nemorálním milencům, kteří se dokážou vymknout zákonitostem světa a na konci života chtějí být a milovat než dobývat a vládnout. Mnozí se shodují, že v Kleopatře vytvořil autor svou nejzdařilejší ženskou postavu. Autor článku: Jiří Josek
