Poslední představení v rámci svého angažmá v Divadle Na Fidlovačce Praha odehrála Eliška Balzerová v Městském divadle v Jablonci. Konkrétně se jednalo o hru Joe Di Pietra Familie. V režii Juraje Herze ztvárnila italskou babičku, starající se o své bližní do roztrhání těla.

Italská čtveřice prarodičů, kteří se však seznámili až v New Yorku, kde založili rodinu a udržují tradice  a pospolitost široké rodiny tak, jak je tomu v Itálii zvykem, přináší pohled na dobu, kdy se jejich děti již odstěhovaly a  nablízku je jim jediný vnuk. I ten má však v plánu odjet. Brilantně napsaná hra se dočkala skvělého překladu Adama Nováka a v dramaturgii Adély Šotolové a výpravě Šárky Hejnové, zazářili, krom Balzerové, ještě Lukáš Rous, Zdeněk Maryška,  Ludmila Molínová, Miloš Vávra a Aneta Krejčíková. Velice útulně působící scéna  navodila pocit domácnosti, kde se všem skvěle žije, k čemuž rozhodně přispěla i vůně špaget, které babička Balzerová po celou dobu připravovala na sporáku. Citlivě zpracované téma mezilidských vztahů je zde popsáno bez přehnaného sentimentu, přesto však místy velmi dojemně a nadčasově. Rovněž způsob, jakým se ve hře mluví o dlouhotrvajícím manželství je podáván s citlivostí a přesto velice srozumitelně. Výkony herců dávaly zapomenout, že jde o herce. Ve svých rolích byli jako ryba ve vodě a stali se skutečnými postavami, které na sebe „slyší“. Výsledkem bylo svěží představení, plné laskavého humoru, které divákům přineslo smích, slzy i dojetí. A jak podotkla Iva z Liberce, takovou Familii bychom brali všichni.

Nebylo divu, že se protagonisté dočkali ohlušujícího potlesku i standing ovation. Eliška Balzerová převzala obrovskou kytici z rukou ředitele Městského divadla v Jablonci Mgr. Pavla Žura  a část diváků odešla s hřejivým pocitem domů. Většina z nás však obsadila přilehlé restaurace, abychom si dali aspoň malou porci špaget.