Komedie se záhrobní tématikou, i takový by mohl být podtitul představení ´Moje hra´, které do Městského divadla v Jablonci přivezlo Divadlo Kalich Praha v režii Jana Kačera. Hlavní role Pana Jankulovského se zhostil nestárnoucí bard české filmové i divadelní scény, Jiří Bartoška. Známý fešák odehrál víceméně celé představení, světe div se, v rakvi. Přestože textově nepatřila jeho role zdaleka k nejobsáhlejším, dokázal si Bartoška v mžiku podmanit publikum zaplněného kulturního stánku a především dámy hltaly jeho osobu od první chvíle. V roli sedmdesátníka, kdysi věhlasného spisovatele, který posmrtně ´hovoří´ s některými ze svých životních partnerek, se musel cítit jako ryba ve vodě. Kolem něho krásné ženy všech věkových kategorií, jakákoli, jen ne nudná atmosféra, osobité vzpomínání a nezbytné cigárko. Zápletka veselohry se dá shrnout asi takto - Bartoška už si nevrzne, stačí mu chlast a cigáro, Bydžovská by ho chtěla, ale raději má zelenou a výčepní lihovinu, s Janou Janěkovou ml. tvořili pár devět let a Nina Divíšková byla jeho první. Však také přímo zářil a jeho umírněná gesta, přirozené herectví a grimasy byly přesně těmi prvky, na něž budeme vzpomínat, když se řekne Moje hra. 

Vedle Bartošky je třeba zmínit výkon Zuzany Bydžovské, jenž ztvárnila náhodnou, leč důležitou známou hlavního hrdiny. Její postava měla největší ´grády´, vtip i energii, což Bydžovská ustála s naturelem sobě vlastním a její příchod na scénu okamžitě přinutil diváky ke smíchu.

Moje hra byla postavena na střídání humorných pasáží a niterných zádumčivých etap, které ovšem nevyzněly úplně kontrastně. Každopádně celkovému dojmu výrazně napomohlo skvělé obsazení, kvalitní herecké výkony, optimální scéna a již zmiňovaná osobitá Zuzana Bydžovská a charisma a mistrovství Jiřího Bartošky. Tento koktejl ocenili přítomní potleskem tak dlouhým, že kdyby měli protagonisté při děkovačkách krokoměr, přibyla by jim na něm pěkně dlouhá ´štreka´. (ims)