Hostem třiadvacátého Adventního koncertu Vrabčáků byl zpěvák Bohuš Matuš. Ten se po pauze opět vrací na výsluní. Nedalo nám to a tak jsme mu po koncertu položili pár otázek.

 V Jablonci jste vystupoval v létě. Tenkrát to bylo na přehradě, teď je to divadlo. Kde se vám zpívalo líp?

Víte, nejde ani tak o prostředí, tomu se dá snadno přizpůsobit. Jde o kontakt s publikem a to je tady v Jablonci ohromné. Taky mám rád ředitele divadla, Pavla Žura. Je to hodný člověk, dobrý organizátor a je na něj spoleh. Je to takový můj bráška a dobrá duše. Když to bude jen trochu možné, vždycky jeho pozvání rád přijmu. Dokonce se musím přiznat, že jsem jednou jel do Mostu a přijel jsem do Jablonce (směje se), tak mě to sem táhne.

Nemohli jsme si nevšimnout, že se pořád usmíváte a máte dobrou náladu. Jak to děláte?

Především je to moje přirozenost, ale taky mám rád společnost a zpívání. Když to jde ruku v ruce, nemám důvod se mračit. Ale mám své horší chvilky, především po ránu (s úsměvem). 

Takže jste sova? To jste si vybral dobré povolání. Takový prodavač musí vstávat mnohem dřív.

Práci prodavače jsem si zkusil a měl jsem pořád manko. Dělal jsem ve výkupu lahví a dával lidem peníze za všechny lahve, které mi donesli (směje se). Vyučený jsem kominík, ale to se o mně ví. V kominické profesi bych nejspíš uspěl. Ale zpívání se nic nevyrovná. Dělám to s láskou a ještě nemusím brzo vstávat.

Před časem jste se nám nějak ztratil z očí, proč?

To je horší. Nějak jsem začal na všechno kašlat. Taky jsem se rád napil, přiznávám. Ale už je to za mnou. Dneska mě uvidíte maximálně u skleničky vína a ke zpívání jsem se naplno vrátil.

To rozhodně ano, ztvárňujete hlavní roli hraběte von Krolocka v muzikálu Ples upírů, k tomu sólo koncerty. Jak to zvládáte?

Jak jsem řekl, obul jsem se do toho. Mám za sebou čtyřicet vystoupení, a to bez přestávky, k tomu ještě tříměsíční zkoušení. Občas jsem si sice u těch vejšek říkal - teď to tam nedám, ale nakonec to klaplo. Začal jsem se soustředit na hlasovou techniku, protože ta hlas opravdu vybarví. Používat hlas, který vám příroda nadělila, jde jen do určitého věku a mety. Takže na sobě pracuji, jinak to nejde. Sice už začínám pociťovat únavu, ale jsem nesmírně šťastný.

Zpíváte hity Karla Gotta i Waldemara Matušky, které se vám zpívají lépe?

Je to stejné, i ty hlasy, přestože se to nezdá. Karel Gott má od Karla Svobody ty písničky napsané tak skvěle, že se dají udělat jemně. Třeba taková Jdi za štěstím. Ten Walda sice celou dobu křičí, ale najednou tam vypálí takovou vejšku, že to nikdo nečekal. A to není jednoduché. Oba interprety obdivuju a jejich písně jsou mi blízké.

Krom hlasové přípravy se udržujete i fyzicky?

Snažím se (opět s úsměvem), ono se to nezdá, ale každá akce vyžaduje kondici. A na té já teď intenzivně pracuju, protože to s mojí kondicí není nikterak valné (smích).

Říkal jste, že se vám náš kraj líbí a brzy se sem chystáte na dovolenou. Lyžujete?

To ne, ale jezdím bravurně na sáňkách (se smíchem). Chystáme se s přítelkyní na Ještěd, ten kopec mě fascinuje a už se oba moc těšíme. Bereme s sebou i našeho psího miláčka.

Je něco, na co si musíte dát pozor, protože pak to prostě nejde?

Určitě je. Pro mě je nejdůležitější, abych se vyspal. Moc spát nemůžu,  tak jsem nucen to občas vyřešit i práškem na spaní, protože vím, že spánek je pro mě alfou a omegou.

Jak jsem už řekla, působíte velice pozitivně a šíříte kolem sebe dobrou energii. Máte na to nějaký recept?

Tak to vám děkuju. Víte, já mám kolem sebe samé hodné lidi s dobrou duší a to to pak jde nějak samo.

Závěrem nám prozraďte, jak trávíte adventní čas?

Tak letos rozhodně prací. Je to změna oproti minulým letům, kdy jsem polevil a nudil se doma. Teď pořád zpívám a to mi dodává takovou energii a duševní rovnováhu, že to nelze ničím vyvážit. Adventní  čas je krásný, protože mají lidé k sobě blíž a já jsem rád, že  mohu něčím přispět k jejich dobrému pocitu.

         Děkuji za rozhovor.  Irena MALÁ SVATÁ