Když se řekne Hradišťan či Spirituál kvintet vybavíme si skvělou hudbu, ale rozhodně bychom ji nespojovali s baletem. A hle, Pražský komorní balet si přesně takovou výzvu dal a v choreografii Petra Zusky a pod názvem Carmina Vetera přijel svůj počin představit do Městského divadla Jablonec nad Nisou. A nutno dodat, že jejich podání bylo zkrátka a dobře famózní. Někdejší šéf Baletu Národního divadla, Petr Zuska, dokázal svojí choreografií vnést do představení jakousi message s lehkostí a šarmem. A tak i laik, za něhož se považuji, dokázal rozumět všemu, co se na jevišti odehrává. Mistrovství protagonistů je zcela mimo debatu, to se u takto skvělých tanečníků očekává, ale jejich něha, ladnost, emoce nám prostě braly dech. K tomu je navíc třeba připočíst skvělou hudbu a vynikající světla.

Lidová píseň je studnicí životních pravd, vzestupů i pádů, lásky, radosti i štěstí či naopak ztráty, smrti, zrady. Tohle jde v lidovkách často ruku v ruce. A všechny tyhle koncentrované aspekty života jsme na jevišti viděli, zažili a mohli je procítit očima, ušima i srdcem. Pražský komorní balet se představil v choreografiích Ej lásko/ Oh, love, Fo(u)r One a Růže/ Rose a úspěch měl obrovský. Děkovaček bylo nepočítaně, stejně jako decibelů při bouřlivých ovacích nadšeného publika. Bravo. (ims)