CIKÁNSKÉ KOŘENY (Í)

Příběh tragické lásky romského mladíka Čobana a bílé dívky Dary rámovaný hudbou Gorana Bregoviče. Takové je představení nazvané Cikánské kořeny/í , které 23. února od 19 hodin zhlédnou návštěvníci Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Uvede jej severočeské divadlo opery a baletu z Ústí nad Labem.„Představitel Čobana Vladimír Gončarov získal za svůj výkon v této inscenaci prestižní Cenu Thálie 2008,“ zdůraznil ředitel jabloneckého divadla Pavel Žur .Příběh nešťastné lásky dvou milenců se odehrává prostřednictvím tanečních čísel, zčásti inspirovaných nápady slavného rytmického souboru Stomp a zčásti temperamentní hudbou balkánského skladatele Gorana Bregoviče.„Hledala jsem kdysi námět na příběh, slyšela hudbu tohoto autora a ta mě přivedla k myšlence vytvořit něco s cikánskou tematikou. Dnešní krutý svět pak dodal motiv lásky v soukolí nenávisti cikánů a skinů,“ říká autorka Dana Dinková.Romský mladík Čoban a bílá dívka Dara se náhodně setkají a zamilují. Jenže jejich vztah vyvolá konflikt mezi cikánskou komunitou a sídlištním gangem skinheadů.Jeden z jeho členů se pokusí Čobana zastřelit, posléze přijde bitka s baseballovými pálkami. Mladíka ale pokaždé zachrání a ze spárů smrti vytrhne cikánský Anděl.Stejné štěstí už ovšem nemá Dara, která si i přes odpor své komunity Čobana vezme. Za nějaký čas po svatbě se odehraje další svár, při kterém skinheadi dívku ve skupince cikánů nepoznají a právě ona se stane cílem kulky vystřelené z pistole.Všechno tohle se odehrává v rychlém sledu tanečních čísel, která jsou podobně jako láska obou hrdinů plná temperamentu, vášně, ale i smutku či dojímavosti.Milenecká dueta hýří radostí, barvami světel i kostýmů a podkreslují je typické svižné Bregovičovy dechovkové odrhovačky plné balkánské živočišnosti a horkokrevnosti.V bitkách zní pro změnu temnější a údernější melodie jako třeba megahit Kalasnjikov, a ty doplňují rytmické a capella vložky.Tanečníci vytvářejí atmosféru jen chrastěním řetězů či rytmickým klepáním bejzbolkami a dalšími rekvizitami o podlahu či o sebe.Zatímco klasická čísla s tanečníky připravila samotná Dinková, na tyto pasáže, které připomínají výstupy už zmíněné slavné formace Stomp, pozvala předního slovenského choreografa Jaroslava Moravčíka. A ten si práci pochvaloval.„Trochu jsem se bál toho, jak klasičtí tanečníci přijmou pro ně zcela nový pohybový slovník plný výrazových a rytmických věcí. A jsem fascinován, s jakou vervou a houževnatostí se do toho pustili, jak jim to zachutnalo a jak se dokážou otevřít svobodnému a temperamentnímu projevu,“ pronesl choreograf.