Zdeněk Svěrák a spol. přivezli do jabloneckého kulturního stánku příběhy jednoho z největších Čechů, Járy Cimrmana, pobývajícího v sousedním Liptákově. Kdo by jeho moudra neznal. Já, coby skalní fanoušek, mám pocit, že o tomto géniovi všichni všechno víte a tak přináším pouze pár postřehů z tohoto dokonalého večera. V úvodu bylo, do posledního místečka zaplněné divadlo, upozorněno, že na vynálezech mobilního telefonu a digitálního fotoaparátu Cimrman teprve pracoval a tak, rámci autentičnosti a navracení se do jeho doby, nebudeme jeho budoucí ´majstrštiky´po dobu produkce používat. Hru původně režíroval Ladislav Smoljak a výprava a kostýmy jsou dílem Jaroslava Weigela.

Když se na pódiu objevili Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Robert Bárta a Jan Hraběta, dostal se nacpaný kulturní stánek okamžitě do euforie. Známé hlášky šuměly i hledištěm, uvolněný smích ukazoval svoji sílu rouškám navzdory a bylo vidět, že i nejmladší generace (v hledišti byla řada dětí základní školou povinných) má Cimrmana v malíku. 

Struktura semináře byla samozřejmě obvyklá. Tedy, první půle přinesla ´Posla světla´ a po přestávce a druhé polovině semináře jsme zhlédli hru druhou ˇVizionář´. A když závěrem Zdeněk Svěrák deklamoval: "Po mně přijde mladší a ten se nezakecá",  a úplně posledními slovy bylo. "Já přijdu", nesmáli jsme se tak hlasitě jako jindy. Ovšem aplaus, ten byl obrovský. Hlasitý a rytmický, až se divadlo otřásalo v základech. A jestli si po tomto večeru něco přejeme, tak bychom moc chtěli, ať se i ten mladý zakecá. (ims).