Pod názvem ´Než pozdravím anděla´ si tato malá velká žena s hlasem od pána Boha i Lucifera zároveň, vybrala písně ze stejnojmenného CD, jenž bylo zároveň při akci na prodej a byl o něj velký zájem.

Tříhodinová beseda vyprávěla o štěstí, které máme všichni v sobě, ovlivňují ho vaše myšlenky a přestože uvědomování si štěstí méme vrozené, postupem času na jeho základní principy zapomínáme. A tak je vlastně umění se radovat a být spokojený, čím dál vzácnější.

Přestože hudbymilovní diváci jsou ´fajnšmekry´ a na vysoce profesionální zážitek jsou zvyklí a připravení, dávka citu a něhy spojené s mistrovstvím mnohé přítomné dámy až rozplakala. "Já nevím, co se se mnou děje, jsem tak uvolněná a zároveň dojatá, že na tento večer budu vzpomínat do smrti," svěřovala se paní Květa, která přišla o francouzských holích do divadla poprvé po dlouhých deseti letech jen proto, že zde vystupuje právě Ivo Kahánek.

Kdo by neznal legendární muzikál Donaha! o partě ocelářů, kteří přijdou o práci a vidí jediné řešení svízelné finanční situace ve striptýzu. Tedy konkrétně ve striptýzu v jejich vlastním podání. A právě toto téma si vzali do parády ochotníci z Divadla v Roztocké Jilemnice a po hlavě se vrhli do nastudování lechtivého příběhu původních autorů Terrence McNallyho a Davida Yazbeka, který je, vedle komediální linky, plný hlubokých pravd a momentů, tvořících prapodstatu všech vztahů. Jilemničtí dali muzikálu název ´Jdeme na to´ a bylo evidentní, že na tento typ hry museli sebrat veškerou odvahu.

Neuvěřitelné herecké jiskření předvedla čtveřice Tereza Kostková, Nela Boudová, Petr Motloch a Aleš Háma ve veselohře ´Můj nejlepší kamarád´, kterou do Jablonce přivezlo Komorní divadlo Kalich. A zatímco první tři jmenovaní zářili jako prskavky, Háma předvedl doslova ohňostroj. Herecky i fyzicky je děj postaven právě na výkonu hlavního představitele, lháře Bernarda, který si vymýšlí jako na běžícím pásu a neštítí se v podstatě ničeho. Háma tuto hereckou příležitost využil do mrtě a jeho výkon byl famózní. Z role hlavního záporáka dokázal senzačním způsobem udělat někoho, kdo je nám v podstatě sympatický a baví nás. Zdatně mu sekundovala jeho jevištní partnerka Nela Boudová, která je rozenou glosátorkou a sarkasmus jí není cizí. Klidnější a přirozenější polohu přiřkl režisér Jakub Nvota dvojici Tereza Kostková a Petr Motloch (ten v roli Bernardova přítele Philippa), ale i oni dokázali své role uhrát s velkou pokorou a přirozeností.

Romantická crazy komedie nabízí oddechovou zábavu od začátku do konce, a to navzdory tomu, že je vystavena na velmi racionálních základech a je plná momentů, nad nimiž bychom mohli dlouho přemýšlet a debatovat o nich, kdybychom se jim ovšem uvolněně nesmáli. Fantastická žena je hra pro ty, kteří se chtějí v divadle zasmát, a to bez všech ´ale´. A přesně tohle se tvůrcům podařilo do puntíku. Není proto divu, že se, po prosmáté dvouhodinovce, domů trousilo publikum s pusami od ucha k uchu.

V bezmála stominutovém představení exceluje Vojtěch Kotek v roli vědce, který NENÍ? dostatečně krásný na to, aby prezentoval svůj vynález mezi potencionálními kupci. V ´magnetickém poli´ promyšlené scény Nikoly Tempíra nastává kolotoč image světa, přehršel plastických úprav a vylepšování zevnějšku, tedy věcí, viditelných na první pohled tak, aby se postupně, plíživě, ale neodbytně, dostaly na povrch věci, s nimiž plastický chirurg nic neudělá. Hlavní hrdina se jmenuje Lette a jeho život poznamenán lety je. Tedy lety a pády. Jak jsme formováni dnešní společností, jak důležité je rčení nebýt ´Navrch huj a vespod fuj´, a jak jsme sami se sebou spokojení.

Dramatizaci prózy Ireny Douskové Hrdý Budžes přivezlo do Jablonce Divadlo A. Dvořáka Příbram v režii Jiřího Schmidta a hlavně s famózní Bárou Hrzánovou v hlavní roli. Ta opět dokázala své všestranné nadání, ve všem šla doslova ´na dřeň´ a tak nevím, jestli víc vyzdvihnout její herecké, pohybové, nebo hudební schopnosti. Není divu, že právě za tuto roli získala cenu Thálie 2003 za mimořádný ženský jevištní výkon. Hrdý Budžes je hrou, která v současnosti nese tolik aktuálních prvků, až z toho jde mráz po zádech.

Oproti předešlým dvěma vystoupením se v show objevili i muži v rolích mužů a tématem večera s názvem ´Dokud nás smrt nerozdělí´ bylo rodinné soužití. Vedle vždy prvotřídních kostýmů a vypiplané scény zamakali členové Techtle Mechtle především na choreografii a jejich fyzický výkon byl famózní. Tady skutečně nešlo jen o vysoké podpatky, výrazné líčení a krátké sukně, ale protagonisté se skutečně prezentovali jako tanečníci a nezaskočila je ani slavná zvedačka z Hříšného tance. "Byla jsem na nich před měsícem v Liberci a tam tu zvedačku ještě nedali. Tady už jo. Lepší se den ode dne," pochvalovala si Eva z Jablonce, která se řadí k šestnáctitisícům fanoušků Techtle Mechtle na Facebooku. Však také publikum v napěchovaném divadle řičelo nadšením a bavili se muži i ženy všech věkových kategorií.

Netradičně postavené představení nabídlo nepřebernou dávku momentů k zamyšlení, v němž jedna fáze byla zásadnější, než druhá a divák měl občas pocit, že další nálož už neunese. Drsnost a syrovost příběhu vzali herci za správný konec a jejich role, které hráli až na dřeň, nabídla nové rozměry, jichž by si divák při ´civilnějším podání´ nemusel vůbec všimnout. Svoji práci odvedl i skvělý překlad Pavla Dominika a v podstatě holá scéna, jíž tvořily pouhé dvě židle a bouchačka. Více než dvouhodinová hra byla založena právě na excelentních výkonech obou protagonistů a není divu, že za roli Dennyho získal Richard Krajčo Cenu Thálie 2012 a David Švehlík figuroval v širší nominaci.