Třepotání dlaní na zdvižených pažích, k tomu ohlušující potlesk a krásná atmosféra. Takové byly hlavní atributy kouzelného sobotního podvečera v Městském divadle v Jablonci.

Vedle skvělých hereckých výkonů je na místě pochválit i scénu, která je sice tvořena pouze podobou apartmánu hotelu Westminster, ale i tak dokáže provést všemi zákoutími děje.

Oba herci se ukázali v tom nejlepším světle a zároveň dokázali příběhu zachovat vibrace rukopisu Erica Emmanuela Schmitta.

Tak takhle jste Lukáše Vaculíka ještě neviděli. Nestárnoucí idol žen a dívek se obvykle objevuje v charakternějších rolích a možná právě proto jsem šla tentokrát do Městského divadla Jablonec nad Nisou s lehkými obavami.

Řeč je o orchestru Musica Florea, který do Městského divadla v Jablonci přivezl hudbu Antonína Dvořáka.

Pozdrav Shalom za podkresu s tóny České národní hymny, ponožky v lodičkách a neuvěřitelné taneční kreace. Takový obrázek mi zůstal v hlavě po zhlédnutí svérázného nastudování Stroupežnického Našich furiantů, které do Jablonce přivezla Komorní scéna Aréna z Ostravy.

S romantickou komediální one man show ´Vysavač´ přijelo do Městského divadla v Jablonci Studio Dva Divadlo Praha, respektive Bohumil Klepl pod režijním vedením Patrika Hartla.

Elizu Doolittleovou ztvárnila Jakuba Šeniglová, profesorem Higginsem byl Tomáš Christian Brázda, v roli plukovníka Pickeringa se zaskvěl Petr Matuszek a celý příběh se odvíjel pod taktovkou dirigenta Milana Kaňáka.

Dáma, která dostala do vínku elixír mládí, začala vzpomínkovými písněmi a prozradila, že je Jablonecko a Liberecko spojeno s jejími začátky, kdy jezdila po místních klubech a lidé ji teprve začínali poznávat.

Když se v čekárně světově uznávaného psychiatra sejde šestice ´pacientů´ (3 muži a 3 ženy), majících své ´tiky´, nebo, chcete – li, trpící obsedantní poruchou a doktor shodou okolností někde uvízne, může z toho být pěkná mela.