Brácha hluboké osobní drama Simona Graye, které mnozí povazují za jeho nejlepší dílo. A právě s tímto příběhem přijelo do našeho města Divadlo Ungelt Praha, aby zde pod režijním vedením Pavla Ondrucha, rozehrálo silný příběh dvou bratrů, zamilovaných do téže, zoufale nerozhodné, ženy.

Emotivní, mistrovský, i dojemný, takový byl večer ve společnosti Orchestru Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem.

Netradiční zpracování vzpomínek na někdejší ´centrum nočního života v Česku´, Discoland Sylvie, nabídla jabloneckému publiku inscenace Discoland.

Lordi. Salónní komedie Oscara Wildea a Robbieho Rosse, kterou do Městského divadla Jablonec nad Nisou přivezlo Next picture - Švandovo divadlo Praha. Pod režijním vedením Petera Serge Butka rozehráli neuvěřitelnou partii Martin Hofmann, Filip Rajmont, Peter Serge Butko a Petr Brach.

Dvouhodinový děj nesklouzával k lacinosti a po celou dobu dokázal udržet publikum v dobré náladě. Bez hluchých momentů a ve svižném tempu bylo stále na co se dívat, oproti podobně ´humorně lechtivým příběhům ‘měl děj hlavu a patu, herci se svých rolí chopili famózně a výkon Martina Krause , stylizovaného do Sugar z filmu Někdo to rád horké, byl bezesporu excelentní.

Svérázná komedie Marca Camolettiho, plná omylů i náhod, uchvátila ochotníky z Lučan. A tak ji Lučanský spolek divadelní nastudoval, a pod režijním vedením Jiřího Šolce odehrál v jabloneckém kulturním stánku.

Pod názvem ´Než pozdravím anděla´ si tato malá velká žena s hlasem od pána Boha i Lucifera zároveň, vybrala písně ze stejnojmenného CD, jenž bylo zároveň při akci na prodej a byl o něj velký zájem.

Tříhodinová beseda vyprávěla o štěstí, které máme všichni v sobě, ovlivňují ho vaše myšlenky a přestože uvědomování si štěstí méme vrozené, postupem času na jeho základní principy zapomínáme. A tak je vlastně umění se radovat a být spokojený, čím dál vzácnější.

Přestože hudbymilovní diváci jsou ´fajnšmekry´ a na vysoce profesionální zážitek jsou zvyklí a připravení, dávka citu a něhy spojené s mistrovstvím mnohé přítomné dámy až rozplakala. "Já nevím, co se se mnou děje, jsem tak uvolněná a zároveň dojatá, že na tento večer budu vzpomínat do smrti," svěřovala se paní Květa, která přišla o francouzských holích do divadla poprvé po dlouhých deseti letech jen proto, že zde vystupuje právě Ivo Kahánek.

Kdo by neznal legendární muzikál Donaha! o partě ocelářů, kteří přijdou o práci a vidí jediné řešení svízelné finanční situace ve striptýzu. Tedy konkrétně ve striptýzu v jejich vlastním podání. A právě toto téma si vzali do parády ochotníci z Divadla v Roztocké Jilemnice a po hlavě se vrhli do nastudování lechtivého příběhu původních autorů Terrence McNallyho a Davida Yazbeka, který je, vedle komediální linky, plný hlubokých pravd a momentů, tvořících prapodstatu všech vztahů. Jilemničtí dali muzikálu název ´Jdeme na to´ a bylo evidentní, že na tento typ hry museli sebrat veškerou odvahu.