Pikantní komedii z divadelního prostředí ´Miluji tě, tak se měj,´ přivezlo do Městského divadla Jablonec pražské Divadlo Metro. Do zhruba dvouhodinové hry o herci a režisérovi v jedné osobě, který holduje alkoholu a po letech, připravuje premiéru a jeho dávné kolegyni, s níž měl kdysi intenzivní vztah, obsadil režisér Antonín Procházka Adriana Jastrabana a Ljubu Krbovou. Přestože je mezi herci patrná vzájemná interakce, jelikož spolu řadu let působili v nekonečném televizním seriálu, na divadelních prknech byl jejich výkon až příliš klidný.

Program prvního večera roku 2023 gradoval famózním hudebním zážitkem, který milovníkům klasické hudby připravila Filharmonie Hradec Králové v čele se švýcarským dirigentem Kasparem Zehnderem. Řeč je samozřejmě o Novoročním koncertu, kterým si naše město již od roku 2012 tradičně v Městském divadle v Jablonci připomíná vznik samostatného Česka, jež právě letos slaví krásné kulaté výročí, tedy třicet let existence..

Jelikož Vánoční koncerty navazují na mimořádně úspěšnou tradici Swingových Vánoc a protože svým vánočním repertoárem navazují na dvanáctiletou spolupráci v Klubu Evergreen (v roce 2020 vyšlo stejnojmenné album, natočené právě v Městském divadle Jablonec nad Nisou), je nasnadě, že se Smigmatorem vystoupila na prknech jabloneckého kulturního stánku Dasha.

V hlavních rolích excelovali Filip Blažek s Michaelou Dittrichovou a Martin Zounar s Martinou Randovou. Propletenec hetero a homosexuálů, do něhož svérázně zasáhne bohatý strýček z Ameriky (Zdeněk Maryška), nabídl nepřeberné množství humorných situací a gagů. V podstatě jednoduchý příběh je totiž na výkonu herců doslova závislý.

Pod režijním vedením úžasného Davida Drábka a jeho ´siamského dvojčete´ Darka Krále, který si ale vzal samozřejmě na svá bedra hudbu, se na prknech jabloneckého kulturního stánku rozehrál příběh, jenž je napůl fikcí a napůl osobní zpovědí hlavní představitelky. Tou není nikdo jiný, než Pavla Tomicová. Drábek se nechal slyšet, že hru psal herečce na tělo a na výsledku je to znát. Tolik hereckých poloh, jaké využije v tomto představení, jsme u Pavly Tomicové ještě neviděli. Štíhlá a opravdová Pavla se tentokrát jenom nesmála (v podstatě se neřehtala vůbec), zato do děje dala neskutečné emoce, prožitek a životní pravdu. Abychom ovšem nezapomněli na další protagonisty večera, dokonalá byla Dana Batulková coby Barbie a prvotřídní výkon odvedla i dvojice mužů Petr Konáš a Radim Kalvoda. Roztomile působila Markéta Musilová v roli malé Pipi.

Již samotná scéna dávala tušit, že budeme svědkem neobyčejného večera s příchutí domácí pohody a zároveň sakra dobré muziky. Ten, kdo na Vánočním koncertu Petra Bendeho nikdy nebyl, si stěží umí představit, jak parádní je spojení Bende Bandu, Cimbálovky Gromba, znělého hlasu a procítěného projevu hlavního protagonisty večera, a to všechno podané v pásmu koled v nejrůznějších aranžích. Abych byla přesná, nešlo pouze o koledy, ale i známé Bendeho hity či songy z nejnovější desky pb Akusticky. Netradičními aranžemi českých koled i světových písní je Bende již proslulý, jeho projev je nezaměnitelný a velmi osobitý.

Příběh dvou bratrů majících rozdílnou povahu, zkušenosti a tím i životní cestu, se protíná v okamžiku, kdy se po pěti letech odloučení setkávají v domě své matky. Je nabíledni, že nastává čas pro otvírání starých křivd, vypjaté momenty i nechtěná odhalení největších ran. Když si dva lidé mají potřebu dokazovat, kdo je lepší, nebývá zpravidla vítězem nikdo. A tak ani Pravý Západ nebyl pro publikum tentokrát přílišnou oddechovkou. Pomalejší vstup do tempa příběhu od prvního okamžiku diváka nechytí, jak jde čas, tak ovšem hlavní linie nabývá na síle a druhá polovina je výrazně svižnější a zábavnější. Doširoka rozebrané hře ovšem zásadně pomáhá obsazení, jelikož výkony protagonistů jsou vskutku excelentní.

Hra, složená z několika povídek, totiž přesně zapadala do jeho tvorby a Goldflamův autorský podpis v ní byl jasně patrný. Dočkali jsme se tedy vtípků, dotažených ad absurdum, smáli se židovským anekdotám a snažili se pochopit často nepochopitelné. A jak už to u podobně originálních počinů bývá, někdo je nadšen, ijiný otráven. A tak zatímco se první mohli utleskat a smáli se jako o závod, druzí se již po přestávce na svá místa nevrátili.

Pirate Swing Band nabízí nekonečné hrátky s hudbou, češtinou, kostýmy, scénou, všeho toho se vám dostane v takové intenzitě, že vás budou oči přecházet, uši vrnět a srdce se tetelit. Já sama jsem Ševčíkovou vrstevnicí (plus minus Husákovy děti) a troufám si říci, že jsme právě tou generací, která si projekt Pirate Swing Gala užije nejvíc. Všechny známé televizní melodie, hity osmdesátek i devadesátek, znělky a zábavné pořady jsou divákům naservírovány v takovém sledu a s takovou kreativitou, že budete mít co dělat, abyste to všechno stíhali.

Letošní setkání s country hudbou v tom nejryzejším smyslu slova s sebou přineslo i dva neotřelé momenty. Tím prvním bylo symbolické pokřtění CD a knihy Tomáše Linky. Nutno dodat, že obojí bylo k dostání i ve foyer divadla, a že o oba tituly byl enormní zájem. Však také divadlo praskalo ve švech. Většina publika nebyla již dávno ve věku teenagerů ( i když i ti se mezi nimi našli) a přesto (nebo právě proto) se mezi jevištěm a hledištěm vytvořila během okamžiku taková zvláštní a velice sympatická symbióza.