Dolores, Saša, Naira, Gina a Kathrin, respektive svérázné členky nejúspěšnější české travesti show současnosti, rozvlnily (a věřte, že nad použitým Y jsem dlouho přemýšlela) své boky před vyprodaným jabloneckým divadlem. Tak touhle věrou jsem začala psát svoji recenzi z minulého představení tělesa, které si bere za cíl pobavit především dámské publikum. Tenkrát se mi ovšem zdálo, že až taková míra lechtivosti se do našeho krásného kulturního stánku nehodí, a to navzdory tomu, že taneční výkony i vizáž měly ´aktérky´ doslova v malíku. Tentokrát to byla ovšem zcela jiná káva.

Proč se úspěšný advokát (Martin Zounar) probudil nahý v manželské posteli se svým, též nahým, kolegou z práce (Martin Kraus) a proč tomu chce Martina Randová přijít na kloub, nebylo v příběhu úplně podstatné a zvláštní závěr tuto domněnku jen potvrzoval. Co však podstatné bylo, je obsazení. Neuvěřitelný komediální talent, pohybové kreace a ´rozvlněné tělo´ Martina Zounara nutilo k salvám smíchu od začátku až do konce.

O Pavlu Šporclovi je známo, že si své koncerty uvádí rád sám a nejinak tomu bylo i v Jablonci. V úvodu večera představil nezbytné sponzory a velmi milým a vstřícným způsobem poděkoval publiku za přítomnost a popsal program. Pak už se jeho smyčec rozběhl po čtyřech houslových strunách s takovou něžností a naléhavostí jako by jich tam bylo nejmíň desetkrát tolik. Emoce doslova prýštily všemi směry a když došlo na romantické pasáže, zdálo se, že se pod návalem něhy nástroj rozpustí. Výjimečný zážitek to byl. Tak výjimečný, že během večera publikum nekašlalo ani nesmrkalo, podzimu navzdory. A v závěru aplaudovali vestoje s takovou vervou, že jsem to u klasické hudby ještě nezažila. " Já jsem věděl," řekl virtuóz v závěru a přidal jako bonbonek - Poem Zdeňka Fibicha. A my v hledišti jsme taky věděli. Věděli jsme, že jsme zažili výjimečný večer, který pomohl vyplout na povrch emocím, které jsme v poslední nelehké době, trochu zanedbávali.

Doku - fikční drama. Do této škatulky zařadili tvůrci ojedinělý divadelní počin o životě zpěvačky Věry Špinarové. Jak říká scénárista a režisér v jedné osobě Tomáš Dianiška, jde o příběh oslavující drzý big beat a Věru samotnou, jelikož právě ona svoji tvorbou vzdorovala všem stereotypům. Velice intimní portrét a epický příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze i lásce do Městského divadla Jablonec nad Nisou přivezlo Divadlo Petra Bezruče Ostrava a přestože stopáž Špinarky čítala neuvěřitelných 170 min, diváků přilákala tolik, že zaplnili kulturní stánek až po střechu. Již o přestávce však bylo jasně čitelné, jak je čas relativní. Půldruhé hodiny uteklo jako voda a kulturymilovní diváci pěli o pauze samé ódy a nešetřili superlativy především na adresu herečky Markéty Matulové v hlavní roli Věry. Není divu, že Markéta získala za postavu Věry Špinarové Cenu za ženský herecký výkon roku 2021 a současně obdržela cenu Talent roku 2021. Inscenace samotná pak získala Cenu divadelní kritiky 2021 v kategorii ´Poprvé uvedená česká hra roku 2021´.

Po střechu zaplněný kulturní stánek od prvních okamžiků uchvátila koncepce večera, která tentokrát příznačně vsadila na podzimní melancholickou notu. Přesto, a nebo právě proto program doslova překypoval emocemi. Když v úvodu vystoupily děti ze sboru s písní Mamince a další, kterou částečně ztvárňují i ve znakové řeči, objevily se na tvářích v publiku první slzy. Slzy dojetí a emotivních vjemů ani nestačily oschnout a už je přiživily songy nejúspěšnější zpěvačky české populární scény současnosti, Lucie Bílé. Když použiji příměr o tekutých emocích, který se v hudbě hojně používá, musela bych uvést, že spojení Bílá - Malásek jej doslova chrstli do hlediště a opakovaně přilévali další litry. Je neuvěřitelné, jak si Lucie Bílá dokáže udržet svůj pověstný rozsah a neztratí přitom ani lehkost projevu, ani sílu svého hlasu. Z hlubin do výšek skáče jako Javier Sotomayor a ještě si to dokáže náležitě užít. Její naléhavost, prožitek a drive umocňuje Petr Malásek, který černobílé klapky doslova hladí a dává jim své srdce všanc.

Hudebně naučná show dokázala děti nejen rozezpívat, ale i roztančit a ukázat bezprostřednost, jakou disponují právě jenom ony. Kluci i holky z jeviště i hlediště zpívali, jezdili na koloběžce a učili se nosit helmu a chrániče, pečlivě sledovali, jak se správně čistí zoubky a hlavně se po celou dobu náramně dobře bavili.

Kdo by neznal legendární a oblíbenou Všechnopárty Karla Šípa, kterou každotýdně sleduje na svých obrazovkách většina z nás. S cestovní obdobou této úspěšné show zavítal do Městského divadla Jablonec nad Nisou Karel Šíp v doprovodu Jiřího Bláhy z plzeňského divadla. Pod názvem Minipárty pak společně rozjeli proud zábavných historek, vzpomínek, i přiznání, podaný s takovou srdečností a entuziasmem, že se ´našvihaný´ kulturní stánek otřásal v základech.

Pod režijním vedením Antonína Procházky zhlédlo zaplněné divadlo příběh plný anglického humoru a vtipných gagů, popisující život dvou rodin, v nichž partneři prožívají krizi středního věku. Jak odstranit ze vztahu stereotyp a čím si zpestřit život ukazuje v hereckém koncertu především Saša Rašilov. Jeho partnerkou na jevišti je jeho skutečná žena Lída Rašilovová, divadelním synem Milan Peroutka a nechybí skvělý Miloslav Mejzlík v roli dědečka. Druhý pár utvořil Martin Písařík s Denisou Nesvačilovou. Všichni protagonisté pak rozehráli, ve zhruba sto deseti minutách, přehlídku peripetií, které mohou ve vztahu po sedmnácti letech nastat. Krom pesimismu ovšem nabízí i řadu návodů, jak se problémům vyhnout či je alespoň mírnit. Některé způsoby se nám mohou líbit více, jiné méně, ale o tom ten život je.

Zlatka Bartošková. Pojem, který v oblasti šansonu zní jako rajská hudba. Tentokrát jsme ji slyšeli v překrásných prostorách jabloneckého Klubu Ex a atmosféra večera byla tak úžasná, pohodová a emotivní, že i počasí ustoupilo a z hrozících bouřek se stal pouze příjemný vánek v teplém večeru.

Lehce zavádějící název Five Star Clarinet Quartet si dalo seskupení čtyř vynikajících klarinetistů ve složení Jiří Hlaváč, Vlastimil Mareš, Irvin Venyš a Jan Mach. Five star v jejich názvu podle jejich slov značí kvalitu. " Všechno, co je dobré, má pět hvězd," usmíval se v úvodu autor názvu Irvin Vendyš. Mnoho důvodů k úsměvu však klarinetisté tentokrát neměli. Do Městského divadla Jablonec přijeli, z důvodu jeho nemoci, bez Jana Macha. Za něho si ovšem stihli zajistit půvabnou náhradu, jíž se stala Zlata Vohryzková. Ta sice Jana Macha důstojně zastoupila, ovšem těsně před koncertem zkolaboval Jiří Hlaváč, který musel být převezen RZS do jablonecké nemocnice.