Napínavá groteska nabídla řadu humorných situací i velkých pravd, střídání postav v neuvěřitelně rychlém sledu, kdy publikum zaplněného divadla jen kroutilo hlavou, že to jediný protagonista večera, Miroslav Táborský, opravdu stihl. Až v závěru představení jsme zjistili, že mu celou dobu pomáhala půvabná asistentka, ale to nic nemění na tom, že výkon Táborského byl vysoce nadprůměrný a obtížný jak po psychické, tak i fyzické stránce.

Kdo by neznal veleznámou operu Antonína Dvořáka Rusalka. Ta se dočkala mnoha světových zpracování, objevuje se v nejznámějších operních dómech po celém světě a uchvátila i filmaře. Tentokrát se ovšem na prknech jabloneckého divadla objevila Rusalka z Ypsilonky. Respektive, jednalo se o ypsilonskou travestie slavné opery s názvem "Rusalka nejen podle Dvořáka, aneb Kdo je stará Háta?" A nejen fajnšmekrům bylo jasné, že s princem Lábusem a vodníkem Dejdarem to nebude jen tak.

Když muž odejde od manželky za milenkou a nechá ji bez prostředků, je to pro každou ženu těžké období. Když ta žena navíc nosí pod srdcem mužovo dítě a hrdost jí nedovolí to odcházejícímu nevěrníkovi říct, je to tvrdá životní lekce. V té ovšem Severine - Veronika Freimanová obstála a tak si po pětadvaceti letech může vychutnat sladkou odvetu, a to v momentě, když za ni přijde exmanžel Jean Pierre - Petr Nárožný s prosbou o práci, jelikož se ocitl na mizině. Tak by se dala v kostce shrnout komedie Erica Assouse ´Milionový údržbář´, s níž do Městského divadla Jablonec nad Nisou přijela Agentura Harlekýn Praha.

Michal Dlouhý a David Novotný přijeli, pod hlavičkou Divadla Na Fidlovačce Praha, do jabloneckého kulturního stánku s komedií Miro Gavrana ´Muž mojí ženy´. Chorvatská veselohra nabízí zhruba osmdesátiminutovou ´řehtačku´ na obvykle neveselé téma manželského trojúhelníku. Hra je postavena na výkonech dvojice protagonistů a nutno dodat, že v tomto případě měl režisér Tomáš Svoboda šťastnou ruku. Michal Dlouhý v roli pečlivé hlavy rodiny, milujícího otce nevlastní dcery a muže, jenž se stará o čistotu domova v Lublani zjistí, že jeho žena (průvodčí) je vdaná ještě za manžela ve Splitu a rozhodne se za ním vydat. Tam na něho čeká pohodový bordelář David Novotný, jehož koníčkem je vaření.

Z větší části zaplněný kulturní stánek zažil zhruba dvouhodinový koncert české stálice populární hudby, při němž emoce stříkaly na všechny strany, veselé písně střídaly ty tklivější a Jitčiny nejnovější skladby slavily úspěch stejně jako ty notoricky známé. Však také publikum, v němž se sešla především střední a starší generace, spustilo brumendo již od prvních tónů. A možná by se dnešní mladí měli přijít podívat, jak dobře se jejich rodiče a prarodiče umí bavit.

Již od prvních minut rozehrála dvojice Donutil - Krönerová excelentní herecký koncert. V jejich podání dostávají postavy takovou míru uvěřitelnosti a smysluplnosti, že se jejich sny rázem stávají zářivějšími a propady naopak hlubšími, než se mi dříve zdálo. Po střechu napěchované divadlo ani nedutalo a dramatickou atmosféru přerušilo během, bezmála dvouhodinové hry, smíchem asi dvakrát. Byly to okamžiky, kdy jsme se všichni potřebovali nadechnout. Možná i díky těmto momentům se představení trefilo přesně do středu a zůstalo tak tětivou, jenž kruh sice neuzavírá, ale protíná, přičemž prochází středem bez sebemenší odchylky. Za zmínku stojí i scéna, která se zpočátku zdála tak úsporná, až se mi nechtělo věřit, že je pod ní podepsaný známý kreativec David Marek. Ten ovšem dostál své pověsti a z původně nudného kvádru vytvořil dokonale proměnlivý a přizpůsobivý kolorit děje.

"Proč hrajete stále ten historický swing?" Ptávají se prý lidé Ondřeje Havelky. "Protože si zkrátka nemůžeme pomoct," odpovídá nestárnoucí zpěvák. A my jsme za to rádi. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers patří bezesporu do zlaté pokladnice české kultury. Jejich hudba je živelná, sršící energií, veselá i naléhavá a především tuze, tuze dobrá. Dvouhodinový koncert šlágrů nylonového věku doslova rozpohyboval Městské divadlo Jablonec nad Nisou. V zaplněném stánku se zpívalo, podupávalo do rytmu, i tleskalo. A to nejen na jevišti, ale i v hledišti.

České operní klasice nechybělo v libereckém podání vůbec nic, všichni byli excelentní, emotivní i doslova živočišní ve svých rolích. Není divu, že nám všechna tři dějství utekla jako voda a závěrečných opon bylo bezpočet. Jakobín se sice neobjevuje v nastudování českých divadel tak často jako třeba Rusalka, ale pokud si chcete dosalova vychutnat každý tón i emoci s Dvořákem spojenou, je právě toto nastudování tím pravým ořechovým. Jak v úvodu uvedl Pavel Žur, byl Dvořákův Jakobín opravdu překrásným úvodem do letošního festivalu, který opět rozezní jablonecká zákoutí a prostranství krásnou, kvalitní a rozmanitou hudbou. Děkujeme, bylo to bravurní.

Ve stominutovém pořadu protagonisté kulturní stánek přesvědčili, že život sranda je, a to prostě za každých okolností. Publikum se smálo nepřeberné řadě vtípků a lehce lechtivých básniček, oceňovalo pohotovost a vtip všech protagonistů, kterým ovšem jednoznačně vévodila nestárnoucí Uršula Kluková. Pokud budu mluvit za sebe, příjemně překvapil zápasník MMA Karlos Vémola, jenž v dokonale padnoucím obleku přidal několik historek a dokázal tak, že mu rány na hlavu, jež jsou v jeho světě obvyklé, žádné škody nenadělaly.

Dokonale dopilované byly nějen dialogy, ale i grimasy, pózy a pohybové sekvence. Ztřeštěná jízda, původně rozehrávající banální zápletku, se dostává do obrátek velmi rychle a v nastalém tempu nepolevuje ani na chvíli. Co udělá žena, když její manžel zapomene na její narozeniny? A je problém opravdu pouze v tom momentě? Každý z nás si díky tomu jistě připomene zážitky z vlastního manželského soužití, k čemuž výrazně napomáhá vzájemnost Tatiany a Vojty, z nichž doslova číší symbióza.