Zdravotní sestra Jiřinka přítomné seznámila s ´Nemocnicí na pokraji zkázy´, a to samozřejmě za pomoci svých kolegyň, ale i veleznámých písniček a všudypřítomných vtípků. Přestože já sama nejsem úplně fanynkou podobné zábavy, nemohu skupině upřít neuvěřitelné pohybové nasazení, špičkové kostýmy a styling celkově, stejně jako dokonalou scénu. Jediné, co bych z jejich projevu dopilovala, jsou texty písní, aby se jim pusy neotvíraly jen tak nazdařbůh. Na druhou stranu je mi jasné, že o techniku playbacku tu jde až v poslední řadě. Naopak scénka ´Haliny Pavlovské´ byla doslova skvostem a nemohu upřít, že bych ji ráda viděla znovu. Každopádně se zaplněné divadlo bavilo od začátku do konce, spontánní ´řehot´ nebral konce a bylo vidět, že v publiku jsou ti, kteří dokáží travesti ocenit. Z mého pohledu se nemohu ubránit dojmu, že spojení (i když výborné) travesti show a divadla není příliš šťastné. Krásnému secesnímu stánku tahle zábava příliš nesedí a Techtle Mechtle nemají tolik prostoru, na který jsou na jiných místech zvyklí a kde mohou k divákovi být ještě blíž. Že jde ovšem o můj subjektivní pocit, potvrdilo publikum v závěru, kdy povstalo a tečkou večera se stal standing ovation.

Vyprodané divadlo sledovalo stopětatřiceti minutovou ´komedii´ velmi pozorně. A slovo komedie záměrně uvádím v apostrofech. Jedná se totiž o extrémně silné a emočně náročné dílo, nenechající diváka vydechnout ani na chvíli. Děj, proplétaný střípky z doby ´opony´ chápali především pamětníci té doby. Prvotřídní výkon Marka Daniela však nabídl zážitek všem. Kdybych měla vyzdvihnout největší klad Lovu na losa, byl by to právě výkon Marka Daniela. Jako mínus vidím (přestože jsem si jistá, že to byl režisérský záměr) extrémně časté používání jednoho vulgárního slova, bez kterého hra mohla být o čtvrt hodiny kratší. (ims)

Zdeněk Svěrák a spol. přivezli do jabloneckého kulturního stánku příběhy jednoho z největších Čechů, Járy Cimrmana, pobývajícího v sousedním Liptákově. Kdo by jeho moudra neznal. Já, coby skalní fanoušek, mám pocit, že o tomto géniovi všichni všechno víte a tak přináším pouze pár postřehů z tohoto dokonalého večera. V úvodu bylo, do posledního místečka zaplněné divadlo, upozorněno, že na vynálezech mobilního telefonu a digitálního fotoaparátu Cimrman teprve pracoval a tak, rámci autentičnosti a navracení se do jeho doby, nebudeme jeho budoucí ´majstrštiky´po dobu produkce používat. Hru původně režíroval Ladislav Smoljak a výprava a kostýmy jsou dílem Jaroslava Weigela.

Po krátkých úvodních slovech primátora Čeřovského, tradičního uctění svátečního dne povstáním a poslechem státní hymny a předání ocenění přišla na řadu Filharmonie Hradec Králové se svojí dirigentkou Miriam Němcovou. Pod její taktovkou zněly kulturním stánkem ve slavnostním hávu úžasné melodie Oskara Nedbala, Julia Fučíka, Rudolfa Frimla, či dokonce Vlastimila Hály. Po přestávce patřilo pódium Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi ml. a Emmerichu Kálmánovi, respektivě jejich hudbě.

Nečekaný husarský kousek se povedl zaměstnancům Městského divadla Jablonec včele s jeho ředitelem, Mgr. Pavlem Žurem. Přes všechna možná omezení a příkazy, související s pandemií coronaviru se jim podařilo uspořádat oslavu posledního dne roku 2021 ve velkém stylu. Úplně poprvé se totiž v tento den otevřely dveře kulturního stánku těm, jimž právě slovo kultura není cizí. Vlivem aktuálních opatření se sice akce mohl účastnit jen omezený počet zájemců, ovšem kvalita zážitku a programu celkově tím nikterak neutrpěla a dá se rozhodně řadit k těm nejlepším. Ač byli všichni přítomní očkováni, dobrovolně se podrobili i antigenním testům, aby byla jistota, že nikdo z nich není nakažen. U vchodu pak všichni k povinné roušce dostali i škrabošku a tak byl především úvod večera zahalen tajemstvím.

Stopadesátiminutový večer, plný napětí je kupodivu nazván svižnou komedií s nečekaným koncem. Kateřina Brožová coby Linda je úspěšnou tváří kosmetické značky, je jí přes padesát, má dvé dospělé dcery a manžela. Ovšem i přes její snahu se jí život poměrně zkomplikuje hned v několika oblastech naráz. Přestože Linda bojuje, její dosavadní úspěch se stává pouhou iluzí a propad nabývá na rychlosti. Kateřina Brožová velmi mile překvapila, její role byla podána přirozeně, bez afektovanosti a přitom velmi uvěřitelně.

Překrásná hudba italského autora se k publiku nesla z rukou dalšího mistra, tedy houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Ten v doprovodu komorního orchestru Virtuosi Pragenses ´rozezpíval´ hned dvoje housle, mající datum postavení začínající osmnáctkou. "Zaposlouchejte se do jejich tónů, každé znějí jinak a rozdíl je opravdu patrný," vysvětloval prvotřídní houslista a měl pravdu. Hlas houslí rozeznal i laik.

Ve stodvacetiminutovém představení o světě, v němž žijeme a v němž nám moderní technologie pomáhají i ubližují zároveň, se doslova zaskvěli Bára Kodetová, Ondřej Kavan, Zuzana Žáková, Radomír Švec, Kristýna Hrušínská, Petr Vacek, Jan Řezníček a Johana Jedličková. Tato úžasná parta protagonistů předvedla naprostý herecký koncert, kde na sebe všichni vzájemně ´slyší´, jejich energie se nijak netlučou a naopak vytvářejí příjemnou symbiózu. O to patrnější byl smysl hry, která popisuje, jak nás mobilní telefony ovlivňují a postupně ovládají a ničí naši intimitu.

Pokračování veleúspěšného projektu Evropa - náš domov se uskutečnilo opět v Městském divadle Jablonec nad Nisou, tentokrát s pozměněným názvem Náš domov - Evropa a přineslo s sebou luxusní zážitek, plný hudby a radosti z přeshraniční spolupráce České republiky a Polska. Po třech letech se tak jablonecké divadlo opět stalo na chvíli slavnou operní scénou.

Adventní koncert DPS Vrabčáci přivál milovníky vánoční nálady do Městského divadla v Jablonci již po sedmadvacáté a jako obvykle se setkal s velkým zájmem Jablonečanů. Letošní ročník se sice pravidelné návštěvy Sněhové královny, v podání Lucie Peterkové, nedočkal, jelikož moderátorka přišla o hlas, ovšem její křeslo, ozdobený stromeček a krásná vánoční výzdoba na pódiu nechyběly. Místo Sněhové královny se tedy ujal moderování večera sám ředitel kulturního stánku, Mgr. Pavel Žur, jenž se uvedl coby Ledový muž a večerem nás provedl jako po másle.