Velice pohodový večer opět zažili diváci a příznivci Městského divadla Jablonec nad Nisou, zdejší management jim totiž nabídl formát, který ´Divadlu pro 100´, nebo chcete-li klubovému divadlu velmi sluší. Jedná se o komponovaný program plný krásných písní, milého povídání a příjemné atmosféry. Pozvání ředitele Pavla Žura přijala muzikálová zpěvačka, která o sobě v poslední době dává slyšet i na sólové dráze - Magda Malá. Partnerem v duetech jí byl Jiří Koběrský, jehož song ´Sundej roušku a dej mi pusu,´večer zahájil. A pak už jsme slyšeli jeden muzikálový hit za druhým, proložený úsměvnými historkami ze zákulisí české muzikálové scény i ze života zpěvačky samotné. Moderátorem večera byl Pavel Žur, jenž hned v úvodu seznámil přítomné s bezpečnostními opatřeními a poukázal na negativní testy na Covid-19, jimiž museli aktéři večera projít.

Úplně první divadelní představení od vypuknutí ´Covidové krize´ měli možnost zhlédnout diváci v Městském divadle v Jablonci. Díky schopnému managementu našeho kulturního stánku v čele s jeho ředitelem Pavlem Žurem. Těm se podařil husarský kousek a jako první divadelní vlaštovku v rámci celé České republiky přivezli do Jablonce hru Boss Babiš, kterou se Divadlo RePublika trefuje skutečně do živého.

Punková crazy komedie o tom, že i když si pořádně lezete na nervy, je zábavnější prožít život s rodinou než bez ní. Hra o módě, dietě, touze po lásce, milostných dobrodružstvích, chlípném včelaři a překvapení v kompostu. Táta měl hodně rád ženy, takže má každá z jeho dcer jinou mámu. Ale i povahu, rozmary, potíže a touhy. Tak takto charakterizuje svoji autorskou a režisérskou hru ´4 sestry´ Patrik Hartl. Pod hlavičkou Studia Dva Divadlo Praha s ní do Městského divadla Jablonec přijela Ivana Chýlková, Anna Šišková, Lucie Pernetová, Zuzana Stavná a Roman Štabrňák. A byla to jízda. Excelentní výkony všech protagonistů diváky nadchly od první chvíle a po střechu zaplněné divadlo se doslova otřásalo smíchem, přestože, na první pohled velmi humorné, situace v sobě nesly mnohem závažnější tématiku. Po ztřeštěných Hartlových komediích jsou 4 sestry o poznání hloubavější, aniž by ztratily cokoliv ze své bizarnosti. Atmosféru příběhu dokresluje hudba Marka Doubravy, přičemž texty písní vytvořil sám autor hry. Pochvalu si zaslouží scéna Hynka Dřízhala a kostýmy Agnieszky Páté - Oldak.

Na veleúspěšné představení Šašek a královna, kde excelují s expartnerkou Chantal Poullain, navázal Bolek Polívka s divadelní hrou Šašek a syn, v níž účinkují s jejich společným synem Vladimírem v hlavních rolích. Šašek a syn popisuje ve stotřiceti minutách ´převýchovu´ mladého šlechtice v šaška, to vše za trest a v sedmi obrazech. A že se tohoto nelehkého úkolu zhostí sám ´Král šašků´ je nad slunce jasnější. Autorskou hru si Polívka sám režíruje a na výsledku je to znát. Lehkost a promyšlenost dialogů, vzájemná symbióza všech protagonistů a v neposlední řadě nepřehlédnutelná interakce otec/syn nabízejí nespočet míst k zamyšlení, přestože se královsky bavíte od začátku až do konce. Bolkova schopnost improvizace a umění vybruslit z jakéhokoli zádrhelu s humorem je až zázračná a spojení s talentovaným a nejen pohybově velmi nadaným synem Vladimírem rozechvívá ty správné emoce.

Sklep. Tedy Divadlo Sklep. Kdo by je neznal. Herce, kteří se původně scházeli ve sklepních prostorách domu babičky Davida Vávry. Ten dal spolu s Milanem Šteindlerem vzniknout spolku, který baví diváky dodnes. Vávra, Šteindler, Jiří Fero Burda, Jana Hanáková, Tereza Kučerová, Lenka Vychodilová a další se sešli v Městském divadle Jablonec, aby pobavili po střechu zaplněný kulturní stánek pestrým patchworkem scének, písniček tanců, skečů a gagů, který nese souhrnný název Besídka, a který je každoročně obměňovám těmi nejlepšími nápady v podání jejich autorů. Režie Besídky je tedy kolektivní a povětšinou zahrnuje aktuální témata. Mezi ta hlavní se letos bezesporu řadí Audience u královny, nechyběla nadčasová pohádka O Sněhurce, vyprávěná za pomoci lahví od alkoholu, Labutí jezero uklízeček a další. Publikum, očekávající dobrou zábavu, se smálo již od první chvíle a salvy smíchu se následně stávaly stále hlasitějšími. Osobitý duch představení prostě nezklamal ani tentokrát a tak se, vedle herců, dokázali odvázat i diváci.

Večer, rozdělený na dvě části, přinesl například Smetanovu Vltavu v mnoha podobách a stylech, originálním způsobem ztvárněný klavírní koncert b moll Petra Iljiče Čajkovského, variace na skladby Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, George Gerschwina a dalších autorů. Po přestávce došlo na přání, která si na připravené lístečky napsali přítomní diváci. A věřte, že klavíristu nešetřili. A tak ve druhé púlce zazněla improvizace na lidovou píseň, Měsíční sonátu, ale i Sladké mámení z filmu ´S tebou mě baví svět´ a samotný závěr patřil rytmickému a divokému Bugatti stepu. To vše podané samozřejmě s neobyčejným mistrovstvím, ale i s emocemi, které Pazourovi doslova protékají mezi prsty a atmosféra je tak nabitá, živelná a citová, že nebylo ojedinělé, vidět přítomné dámy s kapesníčky u oka. Je nasnadě, že v závěru nevšedního koncertu publikum vyjádřilo svoji spokojenost vestoje, a to bouřlivými ovacemi. Ani tím si však zpět famózního interpreta nepřivolalo. Není divu, Jiří Pazour s jedinou přestávkou přednášel své pojetí hudby neuvěřitelných stodvacet minut.

Swing nylonového věku, takový byl podtitul programu, s nímž přijel do Městského divadla Jablonec Ondřej Havelka a ´JEHO MELODY MAKERS´. Famózní večer s překrásnými písněmi poválečného období, pojmenovaného vzletně Nylonový věk, se nesl ve znamení prvotřídní muziky, specifického a lehce ironického Havelkova humoru i tanečních čísel, které dávaly zapomenout na Havelkův skutečný věk. Zpěvák, herec, režisér, tanečník a muzikant, jemuž bude v letošním roce šestašedesát let, opravdu vypadá, jako by snídal elixír mládí a jeho elán, entusiasmus a zároveň neuvěřitelně milá vstřícnost z něho dělají osobnost, která nemá v českém showbyznyse obdoby.

Ples zamilovaných, tak zněl podtitul letošního Reprezentačního plesu Městského divadla Jablonec nad Nisou, v pořadí již XIV.. Ten se snad ani nemohl konat jindy, než na Valentýna. 14. únor je svátkem zamilovaných a tak se v Jablonci sešli ti, kteří milují kulturu, divadlo, tanec, společenské klábosení, dobré jídlo a pití a k tomu všemu i svého partnera/rku. A o tom, že honosnou společenskou akci v jabloneckém kulturním stánku zorganizovat umí, o tom už si cvrlikají i vrabci na střeše. A tak na přítomné čekal červený koberec, překrásně vyšňořený secesní stánek, welcome drink, profi focení pro každý pár a především pohodová hudba k tanci i poslechu spolu s bohatým kulturním programem.

Kdo by je neznal. Mladí, staří, muži, ženy, všichni si tu a tam zanotují některou z pecek nestárnoucí rockové kapely Olympic, která na naší hudební scéně působí již neuvěřitelných sedmapadesát let. A právě tato legenda přijela do Jablonce ukázat, jak vypadá nehynoucí energie a proklatě dobrá muzika. Petr Janda hned v úvodu prozradil, že má na Jablonec mnoho vzpomínek, kdysi jezdil do hotelu Corso a rád by nám to vyprávěl. Bohužel prý nejde o historky publikovatelné před našlapaným kulturním stánkem, ale maximálně před hrstkou nejbližších kamarádů.

Obsazení Hany Seidlové v roli Piaf a Renaty Drössler coby Dietrich se ukázalo jako nadmíru zdařilé. Především Hana Seidlová si zaslouží velikou poklonu za procítění a doslova živočišné nasazení, které v sobě Edith Piaf měla a které dokázala zpívající herečka napodobit velice věrně. O něco nevděčnější roli ztvárnila Renata Drössler, jejíž postava Marlene Dietrich měla oproti ´Piafce´ trochu ´upozaděnou´ úlohu na to, že se jednalo bezpochyby o první velkou německou hvězdu, která se dokázala prosadit v Holywoodu, která měla mnoho slavných milenců a byla známá nejen svým zpěvem, ale také uhrančivým pohledem. Drössler se však dokázala i s příkřejší a méně emotivní polohou popasovat a v roli Marlene byla skvostná.