První árií večera byla ´Měsíčku na nebi hlubokém,´ z opery Rusalka, která dokonale pasovala k právě probíhajícímu úplňku a která v mžiku uvedla publikum do extáze. Tolik citu, emocí a sršící energie se pohromadě jen tak nevidí a tak jsme si mnozí připadali jako Julia Roberts ve známém filmovém trháku Pretty women. Šarmantní a velmi milá operní diva pokračovala Antonínem Dvořákem z cyklu Cikánské melodie, bravurně přednesla árii Adriany z opery Franceska Cilea Adriana Lecouvreuer, nechyběla Schubertova Ave Maria, či směsice vánočních písní, která rozezněla celé divadlo. Eva Urbanová totiž vybídla své příznivce, aby si s ní zazpívali. A nebojácní Jablonečané se tohoto úkolu zhostili na jedničku. Famózní zpěv doprovodilo brumendo a tichý zpěv hlediště a výsledkem byly lesklé oči dam, spokojené úsměvy mužů a procítěné Bravo, které na adresu publika řekla samotná Eva Urbanová. Dokonalý zážitek ovšem přineslo i Moravské klavírní trio.

O tom, že Bende umí, nemá nikdo pochyb. Není přece v Jablonci poprvé, na nedalekém Frýdštejně před třemi lety natáčel desku, aby nám následně ukázal, co na ní je a tak už dobře víme, že jeho koncerty mají všechno, co si jen přát. Skvělou hudbu, založenou na poctivém kumštu, nadupanou atmosféru, ale i světelné efekty, či projekci má v malíku, respektive jeho tým, který funguje jako švýcarské hodinky. Nechybí zkrátka nic. A když k tomu ještě přidáme aranže, kterými je syn slovenského otce a moravské matky proslulý, máme postavenou osnovu k dokonalé akci. A přesně ta se Bendemu, Cimbálové muzice Gromba a orchestru podařilo na jedničku.

Když máte Svěceného Mikuláše z Prahy, blonďatého anděla z Tanvaldu a strašného čerta z Liberce a ještě se u toho sejde kupa dětí, které baví hudba a jeden neúnavný sbormistr, vyjde vám jediné - parádní XXVI. Adventní koncert Vrabčáků. A kdyby ho vysílala jakákoli televizní stanice v prime time, byli by diváci spokojeni. První polovina večera patřila malým zpěváčkům z DPS Vrabčata a Vrabčáci, nechyběla Písklata, tedy letošní prvňáčci a již tradičně se na prknech jabloneckého kulturního stánku objevil Skřivánek, tedy DPS, složený ze školkových dětiček. Ty nejmenší, pod vedením sbormistryně Věry Pokorné a jejího klavírního doprovodu, předvedly pásmo vánočních písní s takovou suverenitou a roztomilostí zároveň, že si přítomní mohli strhnout hlasivky, jak skandovali.

Večer plný adventní i vánoční hudby připravil pro své příznivce Michal Hromek Consort (kytara) se svými hosty. Těmi v Městském divadle v Jablonci byli Klára Boudalová (zpěv), Jakub Klár ( flétna, whistle, zpěv), Kateřina Lískovcová (housle, viola) a Daniel Mikolášek (bicí, melodika, zobcová flétna, zpěv) a právě v jejich podání vyslechli Jablonečané především britské písně, nechyběly ale ani písně francouzské a naše, české.

Netradičně postavené představení nabídlo nepřebernou dávku momentů k zamyšlení, v němž jedna fáze byla zásadnější, než druhá a divák měl občas pocit, že další nálož už neunese. Drsnost a syrovost příběhu vzali herci za správný konec a jejich role, které hráli až na dřeň, nabídla nové rozměry, jichž by si divák při ´civilnějším podání´ nemusel vůbec všimnout. Svoji práci odvedl i skvělý překlad Pavla Dominika a v podstatě holá scéna, jíž tvořily pouhé dvě židle a bouchačka.

Dramatizace známého nizozemského bestselleru Vyhasínání mozku Martina Kleina s názvem Zatmění, kterou do Jablonce přivezlo Divadlo Na Maninách v režii Filipa Bařiny a Dominika Jetela a s nádhernou hudbou Karla Antonína, vnesla do publika nejen excelentní výkony především dvou hlavních protagonistů Dušana Sitka a Ilony Svobodové, ale především nastínila, jak složité je soužití s člověkem, kterého postihla Alzheimerova choroba. Je více než přínosné, že do měsíce otevře své brány Domov Sychrov, kde najdou své místo s právě tímto postižením. "Já jsem myslela, že to bude veselejší, ale když se nad tím zamyslím, ono je to ve skutečnosti ještě těžší. Herecké výkony mě ohromily a je pravdou, že o tom, co jsem viděla, budu ještě dlouho přemýšlet," uvedla Soňa z Tanvaldu, která pracuje v Domově pro seniory a je tedy dané problematice hodně blízko. Každopádně je Zatmění dílem, které by měl vidět každý z nás a věřte, že závěrečný aplaus testoval ušní bubínky a potlesk nebral konce.

"Když jsem před padesáti lety nastupovala do divadla Semafor, dostala jsem na krk dudlík a byla tak oficiálně pasována na ´šansoniérské miminko," usmívala s v úvodu koncertu Jitka Molavcová a fenomén Semaforu, tedy Jiří Suchý její slova okamžitě potvrdil. " Byla to velmi slušná, introvertní dívka a takovou zůstala doteď," usmíval se principál, textař, hudební skladatel, šoumen s laskavým srdcem a ještě laskavějším inteligentním humorem. Jakmile ovšem zazněly první tóny více i méně známých šlágrů, hitovek či nových šansonů, vjela do těchto laskavých bytostí nadpozemská energie. Oba stříleli jednu píseň za druhou bez zadýchání, nohy jim létaly v neuvěřitelném tempu a rázem jich bylo všude plno. Bylo skutečně až dechberoucí sledovat, jak ti dva zapomněli stárnout. U dámy se věk neprozrazuje, ovšem i jedenaosmdesátiletý Jiří Suchý řádil tak, že by strčil do kapsy i o generaci mladší kolegy.

"Debil, blbeček, debil, blbeček, jenom támhle vzadu je změna, tam sedí dva blbečci vedle sebe," hřímal z pódia Genadij Rumlena alias Ředitel školy v nesmrtelné hře Divadla Járy Cimrmana ´Vyšetřování ztráty třídní knihy.´ Touto a mnoha dalšími, notoricky známými hláškami, bavili Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Reidinger a již zmíněný Genadij Rumlena po střechu zaplněný jablonecký kulturní stánek. Přestože valná většina publika ovládá myšlenky a glosy Pojizerského velikána Járy Cimrmana zpaměti, našli se v obecenstvu i tací, kteří jeho moudra slyšeli poprvé. Ano, i tací se našli.

Jubilejní X. ročník amatérské pěvecké soutěže Hvězdy nad Ještědem se uskutečnil v sobotu 23. 11. 2019 v jabloneckém divadle. Na pódiu se představilo hned 27 finalistů. Jejich pěvecké výkony hodnotilo 11 porotců. Mezi nimi například šansoniérka Zlatka Bartošková, zpěvačka a hlasová porotkyně Linda Finková, zpěvák David Deyl, Milan Šatník a Jiří Koběrský. Dále europoslanec Tomáš Zdechovský a v neposlední řadě také absolutní vítězka loňského ročníku Veronika Daniová.

Když se řekne David Drábek a řekne se to v souvislosti s divadelní hrou, je jasné, že to nebude nuda. To je jedna z jistot, kterou si se jménem tohoto scénáristy a divadelního režiséra spojuje naprostá většina kulturymilovných obyvatel naší země. A právě Drábkovu hru Kanibalky: Soumrak samců´ přivezlo do Jablonce Divadlo Rokoko Praha včele (a nemyslím tím hmyz jako motýle) s dokonalou Vandou Hybnerovou alias Iggy, které psal Drábek roli přímo na tělo a famózním Jiřím Hánou v roli Dianky, která umí překvapit. Praktická scéna s videoprojekcí je dílem Jakuba Kopeckého a za veledůležitou hudbou stojí Darek Král. Přestože satiricko - magicko - společenská detektivka Městské divadlo v Jablonci zaplnila po okraj, není bez zajímavosti, že určitá část publika se o přestávce odebrala k šatnám. Byli to ti, kteří se dopředu zřejmě nepodívali, na co že vlastně jdou, ti, kteří pro charakteristiku děje používají symbol Renaultu a kteří nevědí, že na Drábka je třeba míti koule.