Letní souznění na Slunkách, akce, která se nezalekla nedaleké Benátské noci, nabídla návštěvníkům jablonecké přehrady, respektive Slunečních lázní akci par excelence. I přes hrozící déšť se v areálu Slunek sešlo na čtyři sta platících milovníků hudby, další lidé si ovšem vychutnávali hudební produkci na březích vodní nádrže, či na balkonech mšenských paneláků.

V jeskynního muže alias Cavemana se na devadesát minut proměnil Jakub Slach a jeho one man show, v režii Patrika Hartla, donutila diváky Městského divadla v Jablonci k nepřetržitému smíchu. Role, kterou si sám pro sebe napsal a na jevišti představuje Rob Becker, sedla Slachovi, jak se říká, jako p..el na hrnec. Repliky střílel jednu za druhou s naprostým zaujetím a přesvědčením, doplnil neuvěřitelné pohybové kreace a zatímco sám protagonista si co chvíli utíral pot z čela, diváci si nestačili sušit slzy od smíchu. Caveman (název přeložený z originálu zní Obhajoba jeskynního muže) byl poprvé uveden na Brodwayi v roce 1996, rázem se zapsal do divadelních kronik a stal se nejdéle hraným představením jednoho herce v historii Brodwaye. Pražská premiéra této jediunečné one man show se uskutečnila 28. ledna 2005.

Rázná, cílevědomá, s ostrým jazykem a mocná i opuštěná zároveň, taková byla královna kosmetického impéria Helena Rubinstein a přesně tak ji zachytila Dana Syslová ve hře Madame Rubinstein, kterou do jabloneckého divadla Filmová a divadelní agentura ADF Praha.Vedle Syslové se, v režii Petra Svojtky, zaskvěla v roli Elizabeth Arden Milena Steinmasslová a oběma dámám zdatně sekundoval Jiří Hána alias Patrick O´Higgins, neboli ´Irskej´.

S mírným zpožděním a absencí tištěných programů v publiku začal v Městském divadle v Jablonci koncert naší přední harfenistky Kateřiny Englichové (či harfistky, chcete-li, ale mně ta harfenistka sedí k něžné blondýnce s majestátním nástrojem v rukou, tak nějak lépe) a první dámy české violy, Jitky Hosprové (kterou jste ovšem mohli vidět i v taneční soutěži StarDance). Program si bezprostředně po zjištění jeho absence okamžitě vzala na starosti Kateřina Englichová, která představila jednotlivé skladby a nezapomněla si přitom udělat legraci ze sebe i své kolegyně. Obě jsou totiž blondýny a tak je jasné, že se vtipkování na toto téma doslova nabízelo. Krom toho jsme ovšem na prknech jabloneckého kulturního stánku shlédli prvotřídní a zároveň nevšední koncert obou dam.

Že ´Kdokoli může dělat cokoli´ bylo Betty MacDonaldové jasné vždycky. A tak si sedla a napsala román, který si ihned získal svoji popularitu. S humorem sobě vlastním v něm Betty popisuje neradostné období uprostřed hospodářské krize tak, jako by to byla hra, během níž se hráči (běžní lidé) budou od začátku do konce hlavně bavit. Já sama znám humoristické dílo Betty MacDonaldové do puntíku a po jejích knihách sahám opakovaně a hlavně ve chvílích, kdy je mi smutno. A ony vždycky zaberou. O to větší bylo mé očekávání, když jsem se dozvěděla, že do Jablonce míří Divadlo Ungelt, které veze dramatizaci Bettyina románu v režii Petera Gábora. A tak se na prknech místního kulturního stánku sešli Jitka Smutná, Tereza Kostková, Máša Málková, Eva Josefíková, Jiří Hána a Jaromír Nosek a společně rozehráli příběh jedné pospolu držící rodiny s podnikavou sestrou a svéráznou maminkou. To se pak dá zvládnout i starost o dvě děti, absence kvalifikace a hospodářská krize? Nad ní můžete klidně mávnout rukou.

Hra Brada Frasera ´Teď mě zabij´, s níž přijelo do Jablonce Městské divadlo Mladá Boleslav, nese podtitul Strhující příběh pro pět herců a nekonečno emocí a jedná se o podtitul více než výstižný. Pod režijním vedením Petra Mikesky, v překladu Pavla Dominika a dramaturgii Lenky Smrčkové se na pódiu představil famózní Milan Ligač alias postižený syn Joey Surdy, jeho otce Jakea Surdyho ztvárnil Roman Teprt, tetu Twylu Malvína Pachlová, otcovou milenkou Robyn se stala Lucie Matoušková a rodinným přítelem a pomocníkem Rowsym se stal Jan Hofman. Zmíněné pětici protagonistů to spolu na jevišti náramně svědčilo a i přes tíži příběhu byla znát jejich symbióza a velmi příjemný, ničím nepřemotivovaný projev. Samostatnou kapitolou by byl výkon Milana Ligače, který se dostal až na dřeň a byl v roli těžce postiženého teenagera velmi, velmi uvěřitelný. Jeho cit pro postavu a extrémní fyzické i emocionální vypětí by se snad dalo přirovnat pouze k Dustinu Hofmanovi ve filmu Rain man. Tady však šlo o něco jiného, o příběh, který se kdykoli může stát komukoli z nás, na první pohled je tragický, ale uvnitř v sobě skrývá tolik síly a odhodlání, které si mnozí ´ve svých šťastných dnech´ vůbec nedokáží představit.

Úvodem podvečera zazpívali prvňáčci z Písklat, pod vedením a za doprovodu Dagmar Vajdíkové, která vystoupení dětí obohatila i choreograficky. Následně patřilo pódium nejmenším a nejmladším účastníkům, resp. DPS Skřivánek pod vedením Věry Pokorné Jelikož se jedná o prťata z mateřinky, přítomné dámy si pro jistotu vytáhly kapesníčky. A byly potřeba. Malé slečny zvládly i sólo a nejmenší chlapeček zase roli ´šviháka lázeňského´. Trochu překvapivě dorazil ze Semil i DPS Sedmikrásky, sdružující žáky prvních a druhých tříd. A aby překvapení nebylo málo, tak jejich nejmenší zpěvačka překvapila největším hlasem, když si zcela bez trémy se svým sborem střihla sólo. K semilským účastníkům pařil i DPS Čekanky a z Liberec přijel reprezentovat DPS Slunečnice z liberecké ZŠ Švermova pod vedením Radky Samkové. Ocenění si bezpochyby zaslouží všichni účinkující, kteří svým příbuzným a příznivcům připravili krásný zážitek . Pochvalu si zaslouží i moderátorka akce, Lucie Peterková, jenž s úsměvem zvládla i nečekané situace, k nimž řadíme třeba chvilkovou nepřítomnost fotografky.

K obraně naší socialistické vlasti buď připraven, zazněla z pódia první věta. " Vždy připraven," nenechalo se zaskočit komunismem ovlivněné hlediště a Jarmila Vlčková, jež větu pronesla, se neubránila pousmání. Hesly se to ostatně v průběhu tříhodinového představení jen hemžilo, nechyběly budovatelské písně některé dokonce v ruštině a moře, ba přímo oceán dobré zábavy.

Hodiny dřiny, pružná štíhlá těla a vášeň pro balet zúročili v Městském divadle Jablonec studenti ze souboru Taneční konzervatoře hl. města Prahy v rámci večera se stejnojmenným názvem - Bohemia Balet. Bohemia balet sdružuje jak studenty, tak i absolventy Taneční konzervatoře hl. města Prahy a vystupuje nejen u nás, ale i ve světě. Ke spolupráci se souborem jsou zváni renomovaní domácí i zahraniční choreografové. V našem divadle předvedl některé povídky ze sbírky Karla Hynka Máchy Kytice, v choreografii Aleny Drápalíkové, Rapsodii v modrém G. Gershwina v choreografii Jiřího Dvořáka, Balaré Vincenta Dumestre, choreografie Bérangere Andreo a Tintina a zlaté střevíce A. Piazzoly v choreografii Mariky Hanušové - Blahoutové. Provedení baletu je nejenom technicky vypiilované, ale i plné radosti a entusiasmu, které dokáže nabídnout jen mládí. Rovněž rozsah tanců je neuvěřitelný, sahá samozřejmě od klasického baletu (např. slavná pas de deux z baletu Korzár, Don Quichotte, Labutí jezero či Šípková Růženka), přes současné choreografické kompozice až po lidové tance z Čech, Moravy a Slovenska.

Komedie se záhrobní tématikou, i takový by mohl být podtitul představení ´Moje hra´, které do Městského divadla v Jablonci přivezlo Divadlo Kalich Praha v režii Jana Kačera. Hlavní role Pana Jankulovského se zhostil nestárnoucí bard české filmové i divadelní scény, Jiří Bartoška. Známý fešák odehrál víceméně celé představení, světe div se, v rakvi. Přestože textově nepatřila jeho role zdaleka k nejobsáhlejším, dokázal si Bartoška v mžiku podmanit publikum zaplněného kulturního stánku a především dámy hltaly jeho osobu od první chvíle. V roli sedmdesátníka, kdysi věhlasného spisovatele, který posmrtně ´hovoří´ s některými ze svých životních partnerek, se musel cítit jako ryba ve vodě. Kolem něho krásné ženy všech věkových kategorií, jakákoli, jen ne nudná atmosféra, osobité vzpomínání a nezbytné cigárko. Zápletka veselohry se dá shrnout asi takto - Bartoška už si nevrzne, stačí mu chlast a cigáro, Bydžovská by ho chtěla, ale raději má zelenou a výčepní lihovinu, s Janou Janěkovou ml. tvořili pár devět let a Nina Divíšková byla jeho první. Však také přímo zářil a jeho umírněná gesta, přirozené herectví a grimasy byly přesně těmi prvky, na něž budeme vzpomínat, když se řekne Moje hra.