Když máte Svěceného Mikuláše z Prahy, blonďatého anděla z Tanvaldu a strašného čerta z Liberce a ještě se u toho sejde kupa dětí, které baví hudba a jeden neúnavný sbormistr, vyjde vám jediné - parádní XXVI. Adventní koncert Vrabčáků. A kdyby ho vysílala jakákoli televizní stanice v prime time, byli by diváci spokojeni. První polovina večera patřila malým zpěváčkům z DPS Vrabčata a Vrabčáci, nechyběla Písklata, tedy letošní prvňáčci a již tradičně se na prknech jabloneckého kulturního stánku objevil Skřivánek, tedy DPS, složený ze školkových dětiček. Ty nejmenší, pod vedením sbormistryně Věry Pokorné a jejího klavírního doprovodu, předvedly pásmo vánočních písní s takovou suverenitou a roztomilostí zároveň, že si přítomní mohli strhnout hlasivky, jak skandovali.

Večer plný adventní i vánoční hudby připravil pro své příznivce Michal Hromek Consort (kytara) se svými hosty. Těmi v Městském divadle v Jablonci byli Klára Boudalová (zpěv), Jakub Klár ( flétna, whistle, zpěv), Kateřina Lískovcová (housle, viola) a Daniel Mikolášek (bicí, melodika, zobcová flétna, zpěv) a právě v jejich podání vyslechli Jablonečané především britské písně, nechyběly ale ani písně francouzské a naše, české.

Netradičně postavené představení nabídlo nepřebernou dávku momentů k zamyšlení, v němž jedna fáze byla zásadnější, než druhá a divák měl občas pocit, že další nálož už neunese. Drsnost a syrovost příběhu vzali herci za správný konec a jejich role, které hráli až na dřeň, nabídla nové rozměry, jichž by si divák při ´civilnějším podání´ nemusel vůbec všimnout. Svoji práci odvedl i skvělý překlad Pavla Dominika a v podstatě holá scéna, jíž tvořily pouhé dvě židle a bouchačka.

Dramatizace známého nizozemského bestselleru Vyhasínání mozku Martina Kleina s názvem Zatmění, kterou do Jablonce přivezlo Divadlo Na Maninách v režii Filipa Bařiny a Dominika Jetela a s nádhernou hudbou Karla Antonína, vnesla do publika nejen excelentní výkony především dvou hlavních protagonistů Dušana Sitka a Ilony Svobodové, ale především nastínila, jak složité je soužití s člověkem, kterého postihla Alzheimerova choroba. Je více než přínosné, že do měsíce otevře své brány Domov Sychrov, kde najdou své místo s právě tímto postižením. "Já jsem myslela, že to bude veselejší, ale když se nad tím zamyslím, ono je to ve skutečnosti ještě těžší. Herecké výkony mě ohromily a je pravdou, že o tom, co jsem viděla, budu ještě dlouho přemýšlet," uvedla Soňa z Tanvaldu, která pracuje v Domově pro seniory a je tedy dané problematice hodně blízko. Každopádně je Zatmění dílem, které by měl vidět každý z nás a věřte, že závěrečný aplaus testoval ušní bubínky a potlesk nebral konce.

"Když jsem před padesáti lety nastupovala do divadla Semafor, dostala jsem na krk dudlík a byla tak oficiálně pasována na ´šansoniérské miminko," usmívala s v úvodu koncertu Jitka Molavcová a fenomén Semaforu, tedy Jiří Suchý její slova okamžitě potvrdil. " Byla to velmi slušná, introvertní dívka a takovou zůstala doteď," usmíval se principál, textař, hudební skladatel, šoumen s laskavým srdcem a ještě laskavějším inteligentním humorem. Jakmile ovšem zazněly první tóny více i méně známých šlágrů, hitovek či nových šansonů, vjela do těchto laskavých bytostí nadpozemská energie. Oba stříleli jednu píseň za druhou bez zadýchání, nohy jim létaly v neuvěřitelném tempu a rázem jich bylo všude plno. Bylo skutečně až dechberoucí sledovat, jak ti dva zapomněli stárnout. U dámy se věk neprozrazuje, ovšem i jedenaosmdesátiletý Jiří Suchý řádil tak, že by strčil do kapsy i o generaci mladší kolegy.

"Debil, blbeček, debil, blbeček, jenom támhle vzadu je změna, tam sedí dva blbečci vedle sebe," hřímal z pódia Genadij Rumlena alias Ředitel školy v nesmrtelné hře Divadla Járy Cimrmana ´Vyšetřování ztráty třídní knihy.´ Touto a mnoha dalšími, notoricky známými hláškami, bavili Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Reidinger a již zmíněný Genadij Rumlena po střechu zaplněný jablonecký kulturní stánek. Přestože valná většina publika ovládá myšlenky a glosy Pojizerského velikána Járy Cimrmana zpaměti, našli se v obecenstvu i tací, kteří jeho moudra slyšeli poprvé. Ano, i tací se našli.

Jubilejní X. ročník amatérské pěvecké soutěže Hvězdy nad Ještědem se uskutečnil v sobotu 23. 11. 2019 v jabloneckém divadle. Na pódiu se představilo hned 27 finalistů. Jejich pěvecké výkony hodnotilo 11 porotců. Mezi nimi například šansoniérka Zlatka Bartošková, zpěvačka a hlasová porotkyně Linda Finková, zpěvák David Deyl, Milan Šatník a Jiří Koběrský. Dále europoslanec Tomáš Zdechovský a v neposlední řadě také absolutní vítězka loňského ročníku Veronika Daniová.

Když se řekne David Drábek a řekne se to v souvislosti s divadelní hrou, je jasné, že to nebude nuda. To je jedna z jistot, kterou si se jménem tohoto scénáristy a divadelního režiséra spojuje naprostá většina kulturymilovných obyvatel naší země. A právě Drábkovu hru Kanibalky: Soumrak samců´ přivezlo do Jablonce Divadlo Rokoko Praha včele (a nemyslím tím hmyz jako motýle) s dokonalou Vandou Hybnerovou alias Iggy, které psal Drábek roli přímo na tělo a famózním Jiřím Hánou v roli Dianky, která umí překvapit. Praktická scéna s videoprojekcí je dílem Jakuba Kopeckého a za veledůležitou hudbou stojí Darek Král. Přestože satiricko - magicko - společenská detektivka Městské divadlo v Jablonci zaplnila po okraj, není bez zajímavosti, že určitá část publika se o přestávce odebrala k šatnám. Byli to ti, kteří se dopředu zřejmě nepodívali, na co že vlastně jdou, ti, kteří pro charakteristiku děje používají symbol Renaultu a kteří nevědí, že na Drábka je třeba míti koule.

Dokonalé načasování se povedlo Městskému divadlu Jablone, když si na den třicátého výročí od Sametové revoluce pozvalo Švandovo divadlo Praha - TESTIS z. s. s jejich dramatem na pozadí normalizace ´Agent tzv. Společenský.´ Absurdity minulého režimu vedle paradoxů dnešní doby ztvárnila Klára Cibulková, Tomáš Pavelka, Viktor Kuznik a Ivan Řezáč, přičemž úvodní řeč patřila primátorovi města Mgr. Jiřímu Čeřovskému.

Úspěšná bláznivá komedie kontroverzního francouzského autora Sebastiéna Thiéryho, kterou do Městského divadla Jablonec přivezlo Divadlo Palace Praha měla za cíl diváky pobavit, což se jí podařilo měrou vrchovatou. Holé zadky Martina Zounara a Martina Krause hned v úvodu naznačovaly, že název hry sází na jistotu. Proč se úspěšný advokát (Martin Zounar) probudil nahý v manželské posteli se svým, též nahým, kolegou z práce (Martin Kraus) a proč tomu chce Martina Randová přijít na kloub, nebylo v příběhu úplně podstatné a zvláštní závěr tuto domněnku jen potvrzoval. Co však podstatné bylo, je obsazení.