Komedie o přínosu chůze naboso s někým, s kým hodláme projít celým životem a ještě s ním skvěle vyjít, pobavila tentokrát v Městském divadle v Jablonci místní učitele. Hra Neila Simona ´Bosé nohy v parku´ nabídla nejen skvělé obsazení, ale především skvělou zábavu. Agentura Harlekýn Praha, která s ní do našeho města přijela, vsadila na Rudolfa Hrušínského, Annu Linhartovou, Veroniku Freimanovou a Radúze Máchu. Jablonečtí učitelé, kteří přijali pozvání Statutárního města Jablonec nad Nisou coby poděkování za svoji práci, a to při příležitosti Dne učitelů, se báječně bavili.

Jeden z klasických amerických muzikálů ´Kiss me, Kate´ si vzalo do parády Východočeské divadlo Pardubice, které s touto oddechovkou, plnou krásných písniček, přijelo do Městského divadla Jablonec a zájem o představení byl veliký. Muzikál pojatý coby ´divadlo v divadle´s variacemi ze Shakespearovského Zkrocení zlé ženy ztvárnili Východočeši více, než skvěle. Především výkony hlavních protagonistů neměly chybu a Petra Janečková v roli svérázné Lilli Vanessy doslova excelovala. Pozadu nezůstal ani její jevištní partner Milan Němec alias Fred Graham a trojici nejlepších uzavírá Jana Ondrušková v roli prostoduché začínající herečky Lois Linnové.

Melodie Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů či Fritze Kriegera zněly Městským divadlem v Jablonci v podání mistrů par excelence, Jana Talicha (housle) a Petra Jiříkovského (klavír). Publikum ve slušně zaplněném kulturním stánku sledovalo koncert se zatajeným dechem. Hudebníci doplnili večer o projekci znázorňující klapky klavíru, vinoucí se jako schody do nebe a přesně tak si návštěvníci připadali. Jako v nebi. Housle, které doslova hladily duši a rozverný klavír, dodávající melodiím energii v dokonalé souhře dokázaly navodit atmosféru hodnou vyhlášených koncertních síní.

Pražský komorní balet představil v Městském divadle v Jablonci nejen umění své, ale i mistrovství známého českého baletního choreografa Pavla Šmoka. Pod názvem Fenomén Šmok měli milovníci tance možnost vychutnat si komponovaný pořad, jenž v první části nabídl špičkové ztvárnění děl Musica slovaca, Po zarostlém chodníčku za tónů Leoše Janáčka, či Holoubka s hudbou Antonína Dvořáka. Neméně zajímavá však byla pasáž s filmovým dokumentem o Pavlu Šmokovi se stejnojmenným názvem ´Fenomén Šmok´. Nejednalo se ovšem o klasický dokument, postihující všechny významné chvíle v životě výjimečného choreografa, jednalo se spíš o jakési přiblížení Šmokova uměleckého myšlení a cítění, přičemž se režisér Ondřej Kepka dokázal přesně trefit do podstaty Šmokovy umělecké inspirace. Časosběrný dokument byl natáčen v letech 2012 až 2017, přičemž v posledním roce byly dotočeny rozhovory s těmi, kdo Mistra dobře znali. V téměř zaplněném divadle nebylo možno nevšimnout si skupiny mladých dívek, které zaplnily první balkón. Jednalo se vesměs o členky tanečního oddělení jablonecké ZUŠ, keré se přišly se zájmem nechat inspirovat těmi nejlepšími, k nimž se tanečníci Pražského komorního baletu bezpochyby řadí.

Inscenace jako taková je založena na přesných faktech, repliky jsou přímočaré bez zbytečné rozvinuté dramatizace, přesto a nebo právě proto, působí celek tak autentičně a dokonale navozuje atmosféru doby, plnou zvučných jmen. Právě životní příběh Karla Čapka, kterého čteme, kterého uznáváme a kterého milujeme, dokázal s maximální věrohodností zprostředkovat charaktery a činy těch, kteří v těžkých dobách dokáží obstát více či méně dobře. Rovněž výkony protagonistů byly excelentní, v čele s hlavním hrdinou Jiřím Hánou v roli Karla Čapka, či jeho osudovou ženou Olgou Scheinpflugovou, kterou dokonale ztvárnila Máša Málková.

Úderem osmé hodiny večerní se ze zákulisí ozval hlas moderátorky večera, Lucie Peterkové, která takto netradičně uvedla prvního hosta, vítěze soutěže Hvězdy nad Ještědem 2017, teprve desetiletého Jakuba Regnera, který vystřihl píseň od Tublatanky. A pak to začalo naplno. Za zvuků hudby z opery Libuše se objevila Lucie Peterková v šatech v barvách trikolóry a za účasti ředitele Žura připomněla všechna významná data, která končí i letošní magickou osmičkou. Krom poučných, ovšem každému snad známých dat, nechyběla ani vtipná konverzace s Mgr. Pavlem Žurem, která se týkala jeho nedávného zážitku s Hankou Kynychovou. V kuloárech se šuškalo, že Hanka na ples dorazí, to se však nakonec nestalo. Ovšem nabídka účinkujících byla velkolepá, zazpíval nám uznávaný český operní pěvec Jakub Pustina, mladý zpěvák a textař Michal Kindl, úžasná a vždy skvělá Dasha s Janem Smigmatorem, viděli jsme precizně ztvárněné mimické divadlo Radima Vizváryho a k tomu nám po celý večer hrál Big O´Band Marka Ottla. Všechna vystoupení se setkala s nadšeným ohlasem a oddělovaly je chvíle, kdy sloužilo jeviště pouze jako taneční parket. Taneční a kulturní část však byly v dokonalé rovnováze a tak měla akce po celou dobu švih a spád.

Veliká postel, náruživé sténání a zrychlený dech. Přesně tohle se neslo ztichlým a ztemnělým divadlem po třetím zazvonění. Diváci v doslova našlapaném kulturním stánku s napětím očekávali další vývoj událostí. Pak na jevišti bliklo světýlko a začaly se dít věci. "Víte, proč tak mluvím? Protože mám hodně co říct. Ten, kdo mlčí, prostě co říct nemá," proklamoval Aleš Háma ve hře Frankie a Johnny a následně ukázal holý zadek. Hlediště zašumělo. Ale tím veškerá lechtivý humor skončil a nahradila ho velmi příjemná a uvěřitelná ( jak popisují sami tvůrci) něžná konverzační komedie o lásce, která vás může potkat v kterékoli životní etapě a to navzdory předchozím nepříjemným a bolestivým zkušenostem. Tentokrát jsme ji měli možnost vidět v nastudováni Divadla v Rytířské a troufnu si říct, že jde o zpracování nejlepší. Přestože se jedná o komedii, popisuje Frankie a Johnny mnoho pravd a zákonistostí lásky, bolesti i životních křižovatek, které nevedou vždy ke kýženému cíli. Excelentní projev Aleše Hámy v roli Johnnyho ukázal, že se nejedná pouze o bezbřehého vtipálka a šoumena. Jeho Johnny byl přirozený, milý, otevřený a se srdcem na dlani, přesně tak si ho, podle mého, autor románu Terrence Mc Nally představoval. Ani Tereza Kostková však nezůstávala pozadu a tak se dvojici, pod režijním vedením Petra Kracika, přesně podařilo vystihnout atmosféru nečekané lásky, včetně mnoha jejích kolizí a podob. Výsledkem byl velmi harmonický a romantický dojem, který dokázal nabít nadějí nejednoho nevěřícího Tomáše.

Vypadají jako z filmů pro pamětníky, chovají se jako gentlemani, mají smysl pro humor i češtinu (a nejen ji), jakmile ale začnou hrát, mění se v divoké bytosti plné rytmu, radosti a bezbřehé energie. Takoví jsou hudebníci Melody Makers v čele s nestárnoucím Ondřejem Havelkou. V Městském divadle v Jablonci to tentokrát rozbalili v rámci zbrusu nové show od První křaplavky jazzové. Orchestr Melody Makers tvoří patnáct hudebníků, čtrnáct instrumentalistů a jeden sólista, píše se na oficiálních stránkách kapely a nutno říci, že sólista je s instrumentalisty spojen téměř pupeční šňůrou, což se neodráží nejen v oblasti hudební, ale i komunikační a pohybové. Vystoupení v Jablonci tak nabídlo neuvěřitelnou náladu, vtip a dokázalo navodit pocit ´lehkosti bytí´.

Vím, že víš, že vím. Pod takovým názvem měli návštěvníci Městského divadla v Jablonci možnost zhlédnout dramatizaci stejnojmenného úspěšného filmu o soužití italských manželů, kteří se omylem dostanou do hledáčku soukromého detektiva. V režii Vladimíra Strniskka a pod hlavičkou Agentury Harlekýn Praha se v hlavních rolích objevili Simona Stašová a Michal Dlouhý. Role manželů Bonettiových osciluje mezi každodenní jednotvárností a nečekanými zjištěními, spolu s kupou kompromitujících materiálů soukromého detektiva. A italský temperament jakoby dvojice výtečných herců doslova nasála. Do svých postav se vžili natolik, že jsme se báli, že na jevišti jabloneckého divadla nechají hlasivky. Místy se toho "divadla" zdálo až moc, "Stačilo by pár italských výrazů a gest," bylo slyšet šepotání v hledišti. Ale za prvé to byl zřejmě režisérský záměr a za druhé zrovna Simonu Stašovou nelze vinit z toho, že by nevěděla, jak se Italové chovají, jelikož byla provdána za italského profesora historie, s nímž má syna.

Dramatizace nedramatizovatelného bestseleru manželů Allana a Barbary Pease se režisérsky ujal Miroslav Hanuš a od března 2016 ji uvádí Divadlo ABC Praha. Pod názvem "Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách" se ukrývá pásmo řady postřehů o rozdílech mezi muži a ženami, pojatých ovšem s notnou dávkou humoru, doplněných o známé hity s novými a vtipně přepracovanými texty. Po střechu nacpané Městské divadlo v Jablonci sledovalo téměř tříhodinový proud písniček, pravd o vzájemných odlišnostech, mýtů a vysvětlení, proč tomu tak je. Nenapodobitelná podoba hormonů Estrogenu a Testosteronu cuchala divákům bránice již při příchodu jejich protagonistů. Testosteronu Lukáši Jurkovi onemocněl kolega Estrogen (Zbigniew Kalina) a tak hrozilo reálné nebezpečí, že bude představení zrušeno. Naštěstí se pro Estrogen stvořeným ukázal Tomáš Novotný, kterému k nastudování role hormonu s postavou ve tvaru přesýpacích hodin stačila jediná noc. A oba dva protagonisté ve svých rolích doslova excelovali. Potěšily rovněž výkony pěvecké, přičemž punc originality dodávaly hitům již zmíněné texty, v čele s peckou Máslo, v původní podobě zpívanou Marcelou Holanovou. Máslo se dočkalo obrovského aplausu již během večera a neméně hlasitě jej ocenili diváci i v závěru, když ji slyšeli coby přídavek.