Josef Dvořák, který se zřejmě opravdu narodil s blánami mezi prsty a zvučným berekeke místo pláče, na jevišti doslova zářil. Jeho svěžímu, hravému a příjemnému herectví sekundovaly naprosto dotažené pohyby a schopnost improvizace, která přinášela salvy smíchu, a to i v okamžicích, kdy Karlu Gultovi, alias otci Novákovi, vypadl text. Kdybych řekla, že je inscenace „Čochtan vypravuje“ oddychovkou, nevystihovalo by to úplně její dopad. Jedná se o brilantně vyšperkovanou komedii, u níž vám prostě nezbude na mračení čas. "Ať je svět jakýkoliv, vždycky si ho můžeme udělat lepší. Buďte na sebe hodní, usmívejte se na sebe i na ostatní a život bude veselejší," podotkl závěrem s rozzářenýma očima Josef Dvořák a jeho slova téměř zanikla v obrovském aplausu. Děkovačky nebraly konce a tak se stalo, že když se diváci rozhodli pro standing ovation, herci již zůstali za oponou a tuto pochvalu již bohužel nezaznamenali.

Proč? Proton. Proton bývala kdysi na Ostravsku kapelou, která měla, krom velkých cílů, i vokalistku Marušku Rottrovou, tehdy začínající mladičkou zpěvačku. Když se za ní do Ostravy vydá udělat rozhovor Petr Marek, dostane se mu do ruky magnetofonový pásek s původní nahrávkou Protonu, kapely, o níž nikdo nic neví. Postupným odkrýváním souvislostí se nestačíte divit, kolik známých jmen současné české hudební scény, se v příběhu objeví. Mihne se tu například Jarek Nohavica, Radek Pastrňák, Richard Krajčo, Lešek Wronka, či Petr Ostrouchov. Svérázné pojetí, propracované dialogy, nabízející až Cimrmanovskou poetiku, v níž se proplétá realita s fikcí, nabídlo svým příznivcům Divadlo Vosto5 Praha v režii Ondřeje Cihláře a Městské divadlo v Jablonci tento neotřelý formát dokázalo ocenit jaksepatří. Jevištní rozhlasová reportáž přilákala tentokrát do místního kulturního stánku převážně mladé publikum, které se představením doslova prosmálo a závěrem dopřálo protagonistům obrovský aplaus.

Mohli bychom začít popisem zcela ojedinělé formy a směru současné populární hudby, kterému se věnuje, mohli bychom vyzdvihnout fakt, že krom „chytré nahrávací krabičky“ je Ondřej Ruml na pódiu zcela sám a mohli bychom takových neobvyklostí zmínit celou řadu. Já bych se ale tentokrát zaměřila přímo na osobu jabloneckého rodáka a úspěšného muzikanta Ondřeje Rumla jako takového. Když tento štíhlý, vysoký muž (chtělo by se říct spíš mladík, přestože v občance má rok narození, kterému se nechce věřit), je ho rázem všude plno a patří mu celé divadlo. Krom pusy, která mu „jede“ i mimo zpěv, nepřehlédnete jeho taneční kreace, u nichž se nabízí otázka, zda jde o vrozené vlohy, nebo jde o práci jeho krásné exotické manželky. Na pódium Městského divadla v Jablonci přišel Ondřej Ruml v džínách, košili a vestičce a nutno říct, že mu podobný styl oblékání padne víc, než jeho typický outfit se sáčkem.

Strhující divadelní inscenace Želary, s níž přijelo do Jablonce Divadlo Rokoko Praha, patřila v divadelním bulletinu do kategorie náročného diváka a troufnu si říct, že na své si tu tentokrát přišel Každý. Úspěšný film na motivy románu Květy Legátové získal mnohá ocenění a tak bylo publikum zvědavé, jak se s tím dramaturgie Věry Maškové a režie Pavla Kheka dokázaly vypořádat. Výsledek byl naprosto ohromující, především režii nebylo co vytknout a když se k tomu přidala nádherná, typická hudba obyvatel slováckých hor a dotažená scéna, naskytl se přítomným jasný obraz zastrčené horské vesničky, plné hříchu a svérázných postav, v období druhé světové války, který se filmu otrocky nedržel, přesto dokázal jasně vystihnout atmosféru doby a příběhu samého.

Koncert mladých talentovaných operních pěvců představil pod názvem ´Hurá do opery´ v Městském divadle v Jablonci trojici vybraných účastníků Burzy mladých pěvců 2017. Na pódiu se střídali Daniel Klánský (basbaryton), Petra Koliášová ( mezzosoprán) a Soňa Godarská ( soprán) v blocích, rozdělených dle země původu přednášených operních melodií. Mluveným slovem večer provázela Radmila Hrdinová, která krom stručného popisu děl nabídla i zajímavé informace o jejich autorech. Opomenout nelze ani Augustina Kuželu, pedagoga Pražské konzervatoře, jenž se protagonistům postaral o klavírní doprovod.

Návrat ledové královny se chystá na 20. prosince do Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Tak zní totiž podtitul v pořadí XXIV. Adventního koncertu DPS Vrabčáci. Jak již název napovídá, pohádkovým večerem se prozpívají děti z DPS Vrabčáci a Vrabčata, pod vedením sbormistra Mgr. Pavla Žura a doprovodu klavíristky Romany Halamové. Na prknech místního kulturního stánku se se svým repertoárem objeví rovněž partnerský Plzeňský dětský sbor B. Smetany se sbormistryní Bedřiškou Koželuhovou a klavírním doprovodem Dany Pytelkové.

Šestadvacet pěvců, rozdělených do třech kategorií předvedlo svůj um při prezentaci různých žánrů a nutno podotknout, že se vystoupení na prknech, která znamenají svět, podařilo všem. V nejmladší kategorii do dvanácti let si vítězství odnesl Jakub Regner z Liberce, kategorii třinácti až devatenáctiletých ovládla Tereza Glosová a v kategorii od dvaceti let oslnil porotce Matěj Dotřel z Alšovic Sympatický mladík zaujal i diváky, kteří mu hlasováním pomocí vstupenek zajistili Cenu publika. Cenu kapely získala Lucie Kovářová z Jablonce a absolutním vítězem se stala liberecká rodačka Michaela Mervartová.

Večer ve znamení notoricky známých melodií, vyšperkovaných textů, které dokonale ukazují bohatost češtiny, mistrovských sól muzikantů Orchestru Divadla Semafor pod vedením Jiřího Svobody a především elánu, energie a dobré nálady dvojice hlavních protagonistů večera - Jitky Molavcové a Jiřího Suchého. Pokud bychom chtěli večer plný písní geniální autorské dvojice Suchý-Šlitr popsat jednou větou, stačilo by napsat: Nezapomenutelné písně, vlídný humor, laskavost a noblesa umělců a k tomu dokonalé mistrovství všech zúčastněných. A tohle všechno dohromady udělalo na jeden večer z publika, tvořených převážně seniory a lidmi středního věku, publikum mladých, rozdováděných milovníků nejen fajn hudby, ale života samého.

Úvod programu obstaraly děti z jabloneckého DPS Vrabčáci a následně představila moderátorka Lucie Peterková například sesterskou trojici tanečnic se sluchovým handicapem, zpěváka a harmonikáře Vladimíra Lehotaie, taneční seskupení vozíčkářů PATZ v čele s úžasnou Adélkou Kusalovou, jenž krom role taneční zvládla i úlohu hostesky, i energií nabitý tanec seniorek. K bujarému veselí, hurónskému smíchu a zapojení se do děje, dokázali popostrčit diváky členové klubu Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí z Liberce. Ti jsou již povedenými scénkami známí a tak ani jejich secvičení Křováci Mílové nezůstali pozadu. "Vůbec jsem nečekala, že se tady tolik nasměju," uvedla paní Vladimíra z jabloneckého domova pro seniory a pokračovala: "nikoho už nemám a o tomhle projektu jsem se dozvěděla náhodou. Ale příště přijdu rozhodně zase. Ta atmosféra je jedinečná a já dnešek beru jako svoje Vánoce." A podobně jsme všechna vystoupení vnímali i my. Každý účinkující šel doslova s kůží na trh a všem se to podařilo na jedničku. Ať již se zdravotním omezením, nebo bez něj, byli aktéři prostě „Boží“. Tolik upřímné radosti, smíchu, ale i odhodlání a vůle vytvořilo neopakovatelný zážitek.

Nebudeme dopodrobna popisovat děj brilantní anglické komedie o lásce a uvědomění si pomíjivosti okamžiku, jisté je ovšem to, že tvůrci divadelní podoby hry Pam Valentine odvedli výbornou práci, kterou povýšili skvělým obsazením a sami protagonisté pak špičkovými výkony. Sandra Pogodová byla v roli Susie zkrátka neodolatelná a jen těžko si lze vybavit roli, která by této osobité herečce sedla lépe. Navíc jim to s Danielem Rousem na jevišti „šlapalo“ ostošest. Stejně tak nesmíme zapomenout na přirozený projev Lukáše Rouse a neobyčejně milé vystoupení Ludmily Molínové v roli strážného anděla. Své neoddiskutovatelné komediální vlohy předvedla rovněž Martina Randová, která místy až poetické atmosféře dodala punc bláznivé výstřednosti.