Geniální herectví Josefa Dvořáka, jeho nadšení, neuvěřitelně milý a šťastný výraz a věty, které měly, mají a budou mít své uplatnění v každé době. Tak by se dala v krátkosti shrnout  Dvořákova úprava známého muzikálu Voskovce a Wericha „Divotvorný hrnec“, kterou do Jablonce přivezla Divadelní společnost Josefa Dvořáka, v režii Rudolfa Fleischera a Tomáše Vondrovice, pod názvem „Čochtan vypravuje“.

A podívaná to byla par excellence. Josef Dvořák, který se zřejmě opravdu narodil s blánami mezi prsty a zvučným berekeke místo pláče, na jevišti doslova zářil. Jeho svěžímu, hravému a příjemnému herectví sekundovaly naprosto dotažené pohyby a schopnost improvizace, která přinášela salvy smíchu, a to i v okamžicích, kdy Karlu Gultovi, alias otci Novákovi, vypadl text. Tito dva protagonisté navíc na sebe opravdu „slyší“ a na celku to bylo znát. Rovněž Markéta Hrubešová předvedla skvělý a velmi přirozený výkon a  její postava neměla chybu.  Scéna Pavla Roučky přesně odpovídala náladě hry a její domácké, ale doslova nabíjející atmosféře. Však také diváci měly pusy od ucha k uchu po celý večer a nechyběly chvíle, kdy si troufnu říct, že divadlo „řvalo smíchy“. Publikum nezůstalo netečné ani při poslechu známých písniček a neváhalo s chutí tleskat do rytmu.

Kdybych řekla, že je inscenace „Čochtan vypravuje“ oddychovkou, nevystihovalo by to úplně její dopad. Jedná se o brilantně vyšperkovanou komedii, u níž vám prostě nezbude na mračení čas.

"Ať je svět jakýkoliv, vždycky si ho můžeme udělat lepší. Buďte na sebe hodní, usmívejte se na sebe i na ostatní a život bude veselejší," podotkl závěrem s rozzářenýma očima Josef Dvořák a jeho slova téměř zanikla v obrovském aplausu. Děkovačky nebraly konce a tak se stalo, že když se diváci rozhodli pro standing ovation, herci již zůstali za oponou a tuto pochvalu již bohužel nezaznamenali. (ims)