19.9.2016 od 19 hodin
Divadlo Viola Praha
Činohra
Předprodej
22. 8.
Skupina ND
Rozvoz autobusem po představení
Nesmírně vtipná hra o naší nejslavnější operní pěvkyni Emě Destinnové.
Výpovědi její pedagogické konkurentky, uklízečky, společnice a komorné jsou svědectvím nejen o úspěších a pádech Emy Destinnové, ale především o závisti a malosti, které jako důvěrné známé provázejí i naše životy.
Hra „Commedia finita" vznikla před třiceti lety původně jako monodrama, jež bylo inspirováno na jedné straně dramatickým osudem jedné z nejslavnějších českých umělkyň, Emy Destinn, ale v nemenší míře malostí prostředí, které ji obklopovalo. Jméno Destinn šlo kdysi světem a stávalo se heslem módních salonů, jménem vzácných druhů růží, jemných cigaret a vybraných bonbonů. Když politická šikana ukončila její kariéru, zpívala po českých městečkách v sálech, kde leckdy ani nezatopili.
Nová inscenace ve Viole se zaměřila především na prvky lidského charakteru, jimiž jsme nadále, „i po proudu času", obklopeni. Proto až se poprvé začneme při představení smát, nezapomeňme, komu se smějeme – sobě se smějeme.
Ema Destinnová,vl.jm.Emilie Kittlová se narodila 26.2.1878 a zemřela 28.1.1930.
Česká operní pěvkyně(soprán),čestná členka Národního divadla v Praze (1908). Patřila k nejvýznamnějším představitelům českého interpretačního umění, dosáhla světové proslulosti mj.v Covent Garden v Londýně(1904-1914,1919), v Metropolitní opeře v New Yorku (1908-16 a 1920-21), v Národním divadle v Praze (1901-24). Činná též literárně (romány Ve stínu modré růže.Dr Casanova, básně)
„Umění je leskem padajících meteorů, věčnost není mu dána. Snad proto, že víc než jiné pro okamžik strhává a že stromy do nebe vyrůst nemohou a nedovedou. Spokojme se tedy okamžiky našeho poslání a buďme vděčni osudu, dovolí-li nám po desetiletí býti tím, čím býti toužíme."
