Netradiční zpracování vzpomínek na někdejší ´centrum nočního života v Česku´, Discoland Sylvie, nabídla jabloneckému publiku inscenace Discoland. Tu přivezlo do našeho města Divadlo Na zábradlí Praha. Režijní vedení Petra Erbese a Borise Jedináka s kolektivem nabídlo kaleidoskop vzpomínek zaměstnanců, pohybujících se v těsné blízkosti jediného známého představitele diskotéky, tedy jejího majitele, Ivana Jonáka. Umělecky zpracovaná publicistika s vymazáním genderových stereotypů. Tak by se dala charakterizovat podoba představení. Nejsem si jista, jestli se svérázné zpracování dočká obecné popularity, svého diváka si ovšem zcela jistě najde. Nejen ´výpovědi ‘tehdejších zaměstnanců, ale i mlčící tanečnice či reportéři, snažící se o objektivitu a zuby nehty bránící si svůj prostor a nadhled, to jsou silné momenty inscenace. Naopak na škodu je extrémně dlouhá stopáž 165 min (včetně přestávky), kterou publikum (povětšinou devadesátá léta pamatující) jen stěží udrží vnímat stále se stejnou intenzitou. Původně brilantní postřehy a informace tak postupem času ztrácejí na své kurióznosti a jejich nekonečné rozpitvávání vede až do vyšumění závažnosti. To se ovšem nedá říci o protagonistech večera, kteří odvedli excelentní výkony (na tomto místě je třeba vyzdvihnout především Václava Vašáka a Jiřího Vyorálka a ´startující´Johanu Matouškovou) a především díky jejich nasazení měl ´umělecký dokument´ jakž takž tempo až do konce.

Zvláštní bylo ´zasypání´foyer divadla množstvím zlatých hvězdiček, navozujících pocit někdejší slávy známého pražského podniku. A když jsme u těch pochval, tu si jednoznačně zaslouží vydařená scéna a výprava Kláry Flekové a skvělá hudba Ivo Sedláčka. Trochu tápu, jaký je vlastně můj celkový dojem. Chválím netradiční pojetí a zpracování výpovědí, které mi ovšem trochu ´ruší´až příliš kreativní pojetí a postupná monotónnost představení. Trochu paradoxně je nejsvižnější část hned na začátku, čímž jsou již předem následné momenty trochu degradovány. Přesto všechno je ovšem Discoland zajímavým počinem v oblasti ´dokumentárního divadla´ a uvidíme, třeba si v něm postupem času najdu zalíbení.  (ims)