Informace
Slavnostní koncert na zahájení nového roku. V programu zazní skladby autorů Daria Milhauda, Jacquese Iberta, Bohuslava Martinů, slavnostní a obřadní pochody Edwarda Elgara, korunovační pochod Williama Waltona a další. Filharmonie Hradec Králové je významným tělesem české hudební scény. Za dobu svého působení orchestr dosáhl velmi vysoké interpretační kvality. Současným šéfdirigentem je skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal, dirigentem Andreas Sebastian Weiser, čestným šéfdirigentem prof. František Vajnar. Filharmonie vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy, nahrála mnoho CD a DVD pro tuzemské i zahraniční společnosti.Recenze: FHK s Weiserem a Klánským (z webu Filharmonie Hradec Králové) Abonentní koncert hradecké filharmonie dne 15.4.2010 nabídl publiku doslova lahůdkový program: Debussyho preludium Faunovo odpoledne, Chopinův Klavírní koncert f moll a výběr z baletní hudby Bacchus a Ariadna Alberta Roussela. Sólistou večera byl mladičký klavírista Lukáš Klánský, orchestr řídil jeho kmenový dirigent Andreas Sebastian Weiser.Již od prvních tónů vstupního Debussyho díla se dirigentovi dařilo doslova kouzlit se zvukem. Prostor sálu rozechvívaly měkké, pastelové barvy, jemně vyvážený tón smyčců přitom nepostrádal hutný basový základ, takže opojné Debussyho harmonie vyznívaly při vší delikátnosti sytě a zřetelně. Jemně vykreslené linie dechových nástrojů lehce vystupovaly a opět se zanořovaly zpět do této zvukově barevné lázně. Weiser tak dokázal hned ve vstupní skladbě inspirovat orchestr k jednomu z jeho nejkrásnějších výkonů.Ve znamení zvukové ušlechtilosti a maximální tónové kvality se nesl i následující výkon klavíristy Lukáše Klánského, oprávněného dědice slavného jména. Chopinův Koncert f moll je založen na téměř naprosté dominanci sólisty, jemuž musí orchestr v prvé řadě pokorně sloužit. I tuto roli zvládla filharmonie pod Weiserovou taktovkou bez chyby. Klánský tak mohl využít maximum barevných nuancí svého vynikajícího úhozu. Křehkým, ale naprosto zřetelným tónem vykresloval perlivé pasáže i jemnou kantilénu. Zejména lyrická pomalá věta vyznívala znamenitě. Také v první větě, přednesené snad až v příliš umírněném tempu, zdůraznil sólista zpěvné a poetické výrazové polohy a neokázalá, jemná elegance zdobila také větu poslední. Možná tedy přeci jen trochu chyběl alespoň náznak výrazové dravosti a záblesk mladistvé jiskry, která ani Chopinovi není zcela cizí. Naprostou převahu křehké a snivé výrazové polohy dotvrdil i sólistův chopinovský přídavek.Znamenitý kontrast přinesl po přestávce zvukově robustní vstup Rousselovy baletní hudby.Dirigent tentokrát orchestr v ničem nešetřil a několikrát jej nechal rozehrát do rasantního tutti.Skvěle ovšem vyzněly i jemné barevné polohy s řadou výborných sólových vstupů (zejména v případě houslí a violy). Roussel si v této skladbě zjevně nepotřeboval hrát na důmyslnou výstavbu: hudba prostě hýří kontrasty, střídá impresionisticky pastelové barvy s hutným a syrovým zvukem, zdůrazňujícím rytmickou údernost. To vše zvládl orchestr pod skvělým Weiserovým vedením na výbornou a vysloužil si nadšený aplaus.Michal Novenko
