Dokonalý i netradiční hudební zážitek přivezl jabloneckému publiku Symfonický orchestr Dolnoslezské filharmonie Jelení Hora, který pod taktovkou mladého, úspěšného a excentrického dirigenta Szymona Makowského rozezněl divadlo tóny Wagnera a Beethovena, v premiéře pak přednesl Massifs Jerzyho Kornowicze.

Zhruba devadesátiminutový koncert začal Wagnerovou klasikou, kdy i, jindy velmi energický dirigent Szymon Makowski, prožil lyrické až intimní momenty ´Siegfriedovy idyly´ velmi niterně. Do svého obvyklého tempa se Makowski dostal ovšem ihned poté, tedy v premiéře ´díla z názvem ´Massifs´, o níž z publika zněly názory, že je to ´pěkná divočina´. Já  (a samozřejmě nejen já) jsem byla ovšem ohromena, co všechno dokáže symfonický orchestr se dvěma flétnisty ( Agata Kielar - Dlugosz a Lukasz Dlugosz) ztvárnit. Bylo to zcela originální a jedinečné, což nakonec uznali i tradicionalisté.

Druhá část večera byla osudovou. Rozuměj. Z pódia zněla Beethovenova Symfonie č. 5 c moll, op. 67, tedy Osudová, jejíž tóny jsou sice notoricky známé, ale v podání Symfonického orchestru Dolnoslezské filharmonie Jelení Hora to byl zážitek par excellence. Szymon Makowski se při dirigování zmítal rychleji, než by zvládly nejhbitější Tik Tokerky twerkovat, hudbu prožíval doslova celým tělem a na výsledku to bylo znát. Obecenstvo ani nedutalo a opájelo se dechberoucí hudbou. O to frenetičtěji ovšem v závěru tleskalo a není divu, že hlediště po posledním tónu doslova vyskočilo. Bylo to úchvatné a emotivní. Bravo. (ims)