Město Jablonec nad Nisou, které prošlo na přelomu 19. a 20. století velkým hospodářským vzestupem, usilovalo podobně jako jiná zbohatlá města o výstavbu reprezentativního sídla a centra kultury. Přesto trvalo poměrně dlouho, než se podařilo myšlenku prosadit a získat na její uskutečnění finance. Za účelem výstavby divadla byl 22. prosince 1894 založen Jablonecký divadelní spolek, jehož předsedou se stal ředitel místní filiálky banky Union Richard Näbe. V průběhu následujících 10 let docházelo k mnoha diskusím o umístění budovy divadla a o způsobu financování. Na projekt bylo vypsáno několik výběrových řízení na projekt. Veškeré projekty však byly finančně náročné, proto se spolek obrátil na osvědčenou vídeňskou firmu Fellner & Helmer, aby vítězné projekty upravila a vypracovala nový rozpočet stavby, který by byl přijatelný. Činil 480.000 korun. V závěru roku 1905 bylo v pokladně Jabloneckého divadelního spolku 175.000 korun, což byla polovina částky potřebné k zahájení výstavby. S velkorysou nabídkou však přišla jablonecká Spořitelna, která věnovala Jabloneckému divadelnímu spolku částku 200.000 korun a vykryla tak většinu finančních nákladů na vlastní výstavbu.

Starosta města A. H. Posselt provedl 23. července slavnostní výkop základů a v den sedmdesátých šestých narozenin císaře Františka Josefa I., v neděli 18. srpna 1906, byl slavnostně položen základní kámen městského divadla. Na stavbě divadla pracovalo přes padesát firem. Základní stavební práce prováděla firma jabloneckého stavitele Emiliana Herbiga. Železobetonové konstrukce zajišťovala firma G.A.Wayss z Vídně, železné konstrukce společnost Hein, Lehnam & Co z Berlína. Většinu ostatních stavebních a řemeslnických prací obstarali místní podnikatelé. Vídeňské firmy zajišťovaly především uměleckořemeslnické práce: sochařskou výzdobu fasády Fridrich Völkel, zinková sousoší pro hlavní průčelí A.M. Beschorner, štukatérské, malířské a pozlacovačské práce v hledišti firma Josef Schmidt. Ve Vídni byl vyroben sedací nábytek a všechna svítidla v reprezentační části budovy. Dílem místních řemeslníků bylo zábradlí pro schodiště na první balkon. Jeho kovaná konstrukce je zdobena aplikami a pásky z mosazného plechu. Jemný lisovaný a cizelovaný reliéf s rostlinným dekorem je jednou z mála ukázek řemeslnického zpracování typického pro místní bižuterní průmysl. Kvalitu divadla tvořilo také jeho technické vybavení. Maximálně účelně bylo řešeno osvětlení. Hlediště se obešlo bez velkých lustrů, místo toho projektant použil nástropní osvětlení. Figurální výzdobu exteriéru navrhl vídeňský sochař Karl Hegenbarth. Na střeše divadla byla umístěna vítězná spřežení tažené lvy. Alegorické postavy vozatajů, múza Thalie a Komedie, jsou dnes bohužel ztraceny.

Slavnostní otevření divadla proběhlo v sobotu 21. září 1907. Úvodem večera zaznělo několik menších děl Vyvrcholením slavnostního večera bylo uvedení veselohry „Husarská horečka“ Gustava Kadelburga a Richarda Skowronka. Počínaje první divadelní sezónou 1907/08 se mohla jablonecká scéna pochlubit souborem, který inscenoval činohru, operu a operetu.

Jablonecké divadlo, na rozdíl od mnoha divadel v Německu, hrálo až do roku 1944 a divadelní soubor vystupoval nejenom na své domovské scéně, ale velice často hostoval v okolních městech a obcích. Včetně zájezdů tak byla v sezóně 1943/1944 odehrána pět set třicet tři představení. Po té bylo divadlo uzavřeno a většina personálu odešla pracovat do zbrojního průmyslu. Ke znovuotevření divadla došlo 30. června 1945 hrou „Naši furianti“. Od nové divadelní sezóny 1945/46 se divadlo stalo součástí libereckého Zemského oblastního divadla se samostatným operetním souborem. Ale už v únoru 1946 došlo k postupnému rozpadu operetního souboru. Od konce roku 1948 začal divadlo řídit přímo Místní národní výbor. V této době se Městská rada rozhodla o přejmenování divadla na Divadlo Julia Fučíka. Ochotníkům, kteří v divadle vystupovali, bylo nařízeno do repertoáru zařadit „pokrokové“ sovětské hry. Takový přístup vedl k naprostému nezájmu lidí o divadlo. Od této doby nemá divadlo svou vlastní scénu.

Specifickým impulsem pro rozvoj jablonecké kultury se stalo pořádání mezinárodních výstav skla a bižuterie. V rámci příprav města na tuto prestižní událost došlo k výstavbě a rekonstrukcím kulturních zařízení. Postupnou rekonstrukcí procházelo v letech 1964-68 i městské divadlo. Tato rekonstrukce však nebyla nejšťastnější. Z dnešního pohledu tehdejší pojetí „modernizace“ vážně narušilo architektonickou a výtvarnou koncepci stavby. Došlo k odstraňování zdobných prvků z exteriérů a interiérů. Uvnitř divadla došlo k pozměnění malby, k redukcím zlaceného štuku a úpravám vestibulu a foyeru. Z průčelí zmizely vrcholové dominanty – alegorické postavy vozatajů.

Sedmdesátá léta byla počátkem „normalizace“. kdy vládnoucí komunistická strana chápala kulturu jako nástroj „formování socialistického životního stylu“. Vedoucí místa v kulturních organizacích obsazovali političtí funkcionáři, tvorba se politizovala a ovlivňovaly ji administrativní zásahy.

V osmdesátých letech začíná být politizace kultury stále formálnější a celková společenská atmosféra se postupně uvolňuje. Lidé se však více stávají konzumenty než aktivními tvůrci zábavy. V městském divadle se konalo kolem stovky představení ročně a pravidelným divákům byl určen každoroční předplatitelský cyklus.

Devadesátá léta skoncovala s ideologickým a administrativním ovlivňováním a z vedení kulturních institucí odešli političtí exponenti. Ještě v roce 1990 rozhodla rada MěNV o změně názvu Divadla Julia Fučíka na Městské divadlo. V průběhu osmdesátých a devadesátých let se stavební a technický stav divadla natolik zhoršil, že bylo třeba začít uvažovat o rekonstrukci. Rekonstrukce začala v říjnu 1996. Vzniklo účelové sdružení stavebních firem Technoart s.p., Bak a.s. a První stavební s.r.o.. Nejprve byly umělecko řemeslné prvky odstrojeny a odvezeny do uměleckých a restaurátorských dílen. V říjnu začaly bourací práce, které pokračovaly do března následujícího roku. V lednu 1997 se začalo s vyzdíváním nových příček. Do května byly dokončeny všechny omítky včetně fasády. Současně probíhala rekonstrukce střechy a rozvodů topení, vody, kanalizace a elektrických rozvodů. Během března 1998 byl objekt předán městu, které pokračovalo v dovybavení. Konečné náklady na rekonstrukci činily 139 milionů korun. V dubnu 1998 byla založena obecně prospěšná společnost Městské divadlo Jablonec nad Nisou, jejímž vedením byla pověřena Ing. Jaroslava Syrovátková. Prvním veřejným představením byla 2. září 1998 „Prodaná nevěsta“ Bedřicha Smetany v nastudování Divadla F.X.Šaldy Liberec. Od roku 1999 byl ředitelem společnosti Mgr. Pavel Žur. Dne 27. června 2023 náhle zemřel. Za jeho působení tu začala pravidelně zájezdovat přední pražská divadla s nejznámějšími herci. Představily se tu i světoznámé pěvkyně Dagmar Pecková, Eva Urbanová a Magdalena Kožená, což je z pohledu četnosti jejich koncertů v České republice skutečným unikátem. Pod jeho vedením divadlo pravidelně organizovalo několik vlastních projektů. Jmenujme Tříkrálové zpívání, Rodáci Jablonecka, Společně nejen na jevišti, hudební festival Město plné tónů, festival Ochotnické divadlo v našem regionu, Hvězdy nad Ještědem a také dva hudební projekty s mezinárodní účastí Evropa - náš domov (2017) a Náš domov - Evropa (2021). Oba posledně jmenované se konaly ve spolupráci s Dolnoslezkou Filharmonií Jelení Hora, pěv. sborem Zlaté notky (PL) a Vrabčáci (CZ). Oba tyto koncerty byly prestižní událostí s účastí zahraničních sólistů a byly finančně podpořeny z EFRR z programu Interreg V-A Česká republika - Polsko 2014-2020 prostřednictvím Euroregionu Nisa. Hudební doprovod PKF - PRAGUE PHILHARMONIA  (2017) a Filharmonie Hradec Králové (2021). Obě tělěsa řídil polský dirigent Szymon Makowski. 

Po smrti Pavla Žura divadlo dočasně řídila Mgr. Lucie Peterková, která byla 20. 12. 2023 jmenována ředitelkou.

Městské divadlo v Jablonci nad Nisou nabízí pro stálé návštěvníky šest abonentních skupin zaměřených na činohru, hudbu, pohádky pro nejmenší, představení pro studenty, operu a balet. Ročně se v divadle odehraje přes dvě stě představení a navštíví jej kolem osmdesáti tisíc návštěvníků. K nejcennější součásti vybavení interiéru divadla patří soubor sto čtrnácti kusů původních secesních lustrů a nástěníků zachovaných v šestnácti rozdílných typech.