"Debil, blbeček, debil, blbeček, jenom támhle vzadu je změna, tam sedí dva blbečci vedle sebe," hřímal z pódia Genadij Rumlena alias Ředitel školy v nesmrtelné hře Divadla Járy Cimrmana ´Vyšetřování ztráty třídní knihy.´ Touto a mnoha dalšími, notoricky známými hláškami, bavili Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Reidinger a již zmíněný Genadij Rumlena po střechu zaplněný jablonecký kulturní stánek. Přestože valná většina publika ovládá myšlenky a glosy Pojizerského velikána Járy Cimrmana zpaměti, našli se v obecenstvu i tací, kteří jeho moudra slyšeli poprvé. Ano, i tací se našli. Třeba teprve měsíční miminko, kterého přinesli rodiče do lóže zřejmě v touze dopřát dítěti ´ to pravé, základní a ryze české vzdělání z úst nejpovolanějších.´ Kdo jiný by měl prckovi zpřístupnit svět školních škamen, než vystudovaný učitel Zdeněk Svěrák, věren zásadám, které mu sám velký Cimrman dovolil hlásat. A že měl Jára připravenu i reformu školství (zatím ovšem stále čeká na uvedení do praxe), jsme se na místě dozvěděli také, i když jsme to mnozí dlouho tušili.

Každopádně psát o všestranně nadaném géniovi není jen tak a přestože se cítím být tak trochu Cimrfrau, nejsem jeho sténografkou a tak se musím ve svých vyjádřeních krotit. V Městském divadle v Jablonci se tentokrát sešli mladí i staří, nejen rodiče s dětmi, ale babičky a dědové s vnoučaty, a ti všichni se řehtali jako smyslů zbavení, tleskali jako na koncertě Beatles a náladu měli, jako by právě navštívili Hospodu na Mýtince. Absolutní fenomén,  kde lidé dopředu znají konkrétní hlášky a stejně jsou z nich ´odvaření´ zkrátka a dobře opět dosáhl svého a přestože i Divadlo Járy Cimrmana začíná počítat ztráty, které s sebou nese sám život, stále se mu daří a stále patří do zlaté pokladnice českého humoru. Stejně, jako patří k Vídni Sachrův dort, k nám pasuje Jára Cimrman. A vrátím se k nejmladšímu divákovi večera, jenž o sobě tu a tam rovněž dával vědět - pokud vzal kulturu z tohoto konce, čeká ho zřejmě opravdu fajn život. (ims)