Vojáci ze tří prohraných bitev...ti, že zachrání naši zemi až bude nejhůř?  Na toto téma diskutují v nesmrtelné hře Divadla Járy Cimrmana ´Blaník´ jeho členové. Mnoha, notoricky známými hláškami, bavili i tentokrát Zdeněk Svěrák, Petr Reidinger, Petr Brukner, Jan Hraběta a Genadij Rumlena po střechu zaplněný jablonecký kulturní stánek. Přestože valná většina publika ovládá myšlenky a glosy Pojizerského velikána Járy Cimrmana zpaměti, našli se v obecenstvu i tací, kteří jeho moudra slyšeli poprvé. Třeba teprve pětiletý Oliver, který přišel do divadla s rodiči. " Z divadla sice Cimrmany nezná, ale z domova ano. Pouštíme si je doma často, většinou jako audionahrávku a na devadesát procent ty texty známe zpaměti," doplnila Oliverova maminka.

Každopádně psát o všestranně nadaném géniovi není jen tak, a přestože se cítím být tak trochu Cimrfrau, nejsem jeho sténografkou a tak se musím ve svých vyjádřeních krotit. V Městském divadle v Jablonci se tentokrát sešli mladí i staří, nejen rodiče s dětmi, ale babičky a dědové s vnoučaty, a ti všichni se řehtali jako smyslů zbavení, tleskali jako na koncertě Beatles a náladu měli, jako by právě navštívili Hospodu na Mýtince. Absolutní fenomén, kde lidé dopředu znají konkrétní hlášky a stejně jsou z nich ´odvaření´ zkrátka a dobře opět dosáhl svého, a přestože i Divadlo Járy Cimrmana začíná počítat ztráty, které s sebou nese sám život, stále se mu daří a stále patří do zlaté pokladnice českého humoru. Stejně, jako patří k Vídni Sacherův dort, k nám pasuje Jára Cimrman.  Nepotřebujeme Blanických rytířů, když máme Járu. Na toho se můžeme vždycky spolehnout, on nás v tom nenechá. A ještě něco, Jablonečtí vyprodali kulturní stánek do posledního místečka a volno bylo opravdu jen na záchodě. A proč to píšu? Protože jsem na nás pyšná. Jestliže nás pořád baví chytrý humor a hrátky s češtinou, je to s námi prostě dobrý. A Jára to dobře ví. (ims)