"Promiňte mi lehké úpravy koncertu. Mám lehkou virózu a tak jsem pár skladeb obměnil a po poradě s pořadatelem zrušil i pauzu," uvedl hned v úvodu geniální pianista Ivo Kahánek a zasedl ke klavíru v Městském divadle Jablonec nad Nisou, aby ukojil lačné publikum svým mistrovským a velmi emotivním pojetím skladeb Antonína Dvořáka a Ludwiga Van Beethovena. 

Nadobyčejně zaplněné divadlo se okamžitě položilo do vln úžasné hudby, která dojímá, škádlí, rozveseluje, i nutí k zamyšlení tak, jak ji interpret do publika ´vysílá´. A tím je Ivo Kahánek proslulý. Kontaktem s publikem, jenž dokáže navázat od první chvíle. Tentokrát jsem seděla v první řadě a přímo viděla do Kahánkovy tváře a bylo pro mě úžasné sledovat, jak se ´ladí´na konkrétní skladbu. Z jeho výrazu se dalo vyčíst, jestli bude hrát něco veselého, zádumčivého, či patetického. A ten výraz vizuální byl jen slabším odvarem výrazu uměleckého. Protože jsem žena a v mé řadě seděla dam převážná většina, neubráním se malé poznámce. Jestli vás krásné chvíle dojímají stejně jako mě a mé sousedící divačky, na Kahánka se mázněte voděodolnou řasenku ;-). Emoce zkrátka a dobře stříkaly ze všech stran, hudba nám zalézala do všech buněk a způsobovala v nich explozi vjemů.

"Bylo to parádní, jsem ráda, že jsem měla po ruce kapesníček. Byla jsem už úplně kulturně vyprahlá a klasická hudba je pro mě kultura v koncentrované podobě. A Ivo Kahánek nezklame nikdy," dojatě popisovala Eva z Jablonce, která do divadla ´poprvé vytáhla´ svojí čtrnáctiletou dceru.

Klavírní virtuos Kahánek i tentokrát Jablonec dobyl. Nejenže byl odměněn ohlušujícím potleskem a ovacemi, ale publikum jej nechtělo pustit z jeviště a vyžádalo si hned tři přídavky. Bravo. (ims)