Když se řekne David Drábek a řekne se to v souvislosti s divadelní hrou, je jasné, že to nebude nuda. To je jedna z jistot, kterou si se jménem tohoto scénáristy a divadelního režiséra spojuje naprostá většina kulturymilovných obyvatel naší země. 

 A právě Drábkovu hru Kanibalky: Soumrak samců´ přivezlo do Jablonce Divadlo Rokoko Praha včele (a nemyslím tím hmyz jako motýle) s dokonalou Vandou Hybnerovou alias Iggy, které psal Drábek roli přímo na tělo a famózním Jiřím Hánou v roli Dianky, která umí překvapit. Praktická scéna s videoprojekcí je dílem Jakuba Kopeckého a za veledůležitou hudbou stojí Darek Král.

Přestože satiricko - magicko - společenská detektivka  Městské divadlo v Jablonci zaplnila po okraj, není bez zajímavosti, že určitá část publika se o přestávce odebrala k šatnám. Byli to ti, kteří se dopředu zřejmě nepodívali, na co že vlastně jdou, ti, kteří pro charakteristiku děje používají symbol Renaultu a kteří nevědí, že na Drábka je třeba míti koule. 

První půle hry působí vlastně pouze jako seznámení s hrdiny příběhu. Dvojici vyšetřovatelů, kterou tvoří ´závislačka Iggy (jenž vyměnila alkohol za sociální sítě a přesto si  zachovala věcnost a upřímnost) a Diana, vyšetřovatele, který se cítí být ženou, je ve fázi ´přerodu´ a dochází na terapie pod vedením rázné lektorky (výborná Eva Leinweberová), kde se schází s podobně ´zatíženými´ dosudmuži. A toto policejní duo dostane za úkol vypátrat vraha pěti Arabů na území Prahy. A stopy směřují do výcvikového tábora tzv. Slušnočechů, připravujících se na přívaly imigrantů.

Jak jsem již uvedla, přestávka rozdělila publikum (možná podobně jako ve skutečné současné české společnosti), naprostá většina diváků se však na svých místech opět objevila a podle reakcí rozhodně nelitovala. Humoru bylo všude plno. Jde ovšem o humor specifický. Tedy ten, který si buď zamilujete a nebo naopak nemůžete vstřebat.  Drábkova ostrá satira, místy s prvky dada, , beroucí si na paškál snad všechna ožehavá témata současnosti, s mnoha neuvěřitelnými postřehy a glosami, je tak přesnou sondou, do našeho nejen politického dění, že přesněji to už vyjádřit ani nejde. Scénář se nebojí být adresný a tak se na pódiu střídají Klaus se Zemanem, Okamurou či Angelou Merkelovou, to vše ovšem vyvážené nadsázkou, lehkostí a vtipem. A tak trochu i bludy věčně opilé Iggy, jejíž věty - " Vzít alkoholičce líčidla, je to stejné jako koukat se na TV Barrandov a nemít doma pervitin, či- " V té je dobroty, jak v Gándhím cholesterolu,"  si budeme pamatovat ještě dlouho. A jelikož je jasné, že nám Rokoko tentokrát představilo opravdu originální dílo, které se slovy jen těžko popisuje, loučím se  nadšeným pokřikem ze hry: Palach, Akbar. Užili jsme si to. (ims)