Seniorka  Claude  (Carmen Mayerová), prchající z domova důchodců potká na silnici čtyřicátnici Margot (Tereza Kostková), jenž prchla přímo z rodinné oslavy, při níž její dcera slavila osmnáctiny. Náhoda, která tyto dvě ženy, se zcela rozdílným přístupem k životu, svedla dohromady, se ukáže být doslova zásahem osudu. Jak změní pohled na svůj úděl vždy chápající, obětavá a soucitná Margot, když je konfrontována s přístupem. Claude, která si život vždy uměla vychutnat. A vezme si naopak Claude trochu té empatie, pečlivosti, zodpovědnosti a úhlu pohledu od Margot? To nám s grácií a mistrovstvím sobě vlastním zprostředkovala dvojice hereček, v civilním životě matka s dcerou, Carmen Mayerová a Tereza Kostková. A nutno říci, že právě rodinné vazby a herecký um obou dam byly právě tím, co dokázalo vytvořit až intimní pocit z vyprávěného příběhu. Tolik emocionálně vypjatých chvil, niterních prožitků a bolestných vzpomínek, propojených s břitkou a zároveň velmi osobní komunikací, jen tak někde nevidíte. V nastudování Komorního divadla Kalich jsou tyto momenty podány s takovou lehkostí a přímočarostí zároveň, že vám v ten moment slouží i jako ´léčba´ ve vašich vlastních zasunutých třináctých komnatách. A jak tak rozplétáte jednotlivé fáze, zároveň si uvědomujete, že se smějete čím dál častěji a hlasitěji.

Každopádně patří hra Pierra Palmade v režii Jakuba Nohy, kterou do Městského divadla Jablonec nad Nisou přivezlo Komorní Divadlo Kalich, k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době viděla a záměrně se vyhýbám obsáhlejšímu popisu. Zhruba devadesátiminutové představení byste si neměli nechat ujít. Obě herečky si právem vysloužily spontánní standing ovation zaplněného kulturního stánku, který poprvé po dvouleté pauze zdobilo několik stovek spokojených úsměvů. Jako by smysl hry přesně korespondoval s odložením roušek. Bravo. (ims)