Vizuální báseň vypráví příběh člověka, který touží poznat vše, co se pod sluncem děje. Táže se na smysl světa a lidské bytosti v něm, snaží se dobrat cíle bytí, poznat hodnoty. Inscenace je pokusem o nejvěrnější interpretaci Komenského Labyrintu s přenesením do naší doby, ale se zachováním jazyka Komenského a hlavní poetické síly.Úryvek z kritiky - V labyrintu jevištní interpretace (Divadelní noviny 20/2008)Troufnout si na převedení Komenského Labyrintu světa a ráje srdce (1631) na jeviště je počin zajisté úctyhodný. Režisér Filip Nuckolls pracuje s dramatizací Johany Součkové, ale především téměř se samými hosty-herci, což je z produkčního hlediska téměř sebevražedné (však se také první repríza konala měsíc po premiéře). Tvaru nelze upřít sympatickou ambici ani poctivé nasazení. Poutník (host z Ostravy Josef Kaluža) s Všudybudem (Adrian Jastraban) provádějí svůj výzkum stavu světa a ten se jim vyjevuje prostřednictvím pohybových evolucích dalších účinkujících (Pavla Beretová, Michal Kern, Rosťa Novák a Marek Pospíchal), později přijdou ke slovu výtvarně stylizované „pohádkové“ výjevy a promítání dotáček (k obrazu světa patří i Josif Stalin či Michael Jackson). Hudební podkres těží z nejmodernějších trendů a má chvílemi i velmi agresivní parametry. Kaluža s Jastrabanem jsou autentičtí, civilní, potřebovali by si však Komenského text s širokodechou kadencí častěji rutinně „přeříkat“. Čtyři další demonstrátoři světského labyrintu hrají dobře a s nasazením, Rosťa Novák vynikne v přesnosti svých náročnějších tanečních, až artistických eskapád. Řada výjevů je zpestřena extravagantními, stylově rozostřenými kostýmy, přesto funkčními v řádu díla. JAN KERBR Celý článek na www.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=18094
