Hra Arnošta Goldflama Let do nebe, aneb Fata Morgana, s níž přijelo do našeho města Studio Ypsilon Praha, nese v popisku, že jde o dílo, plné nekorektního humoru v nekorektní době. Že je plné zpěvů, tance a hereckých exhibic. Že vychází z děl oblíbených autorů autora, a to  Karla Poláčka, Ivana Wernische a Danilla Charmse. Že je dvouhodinový program plný žertovných, hravých, trochu bizardních momentů s lehkým podtónem smutku. Možná právě tento popis nalákal do místního kulturního stánku řadu těch, kteří rukopis Arnošta Goldflama příliš v malíku nemají. Hra, složená z několika povídek, totiž přesně zapadala do jeho tvorby a Goldflamův autorský podpis v ní byl jasně patrný. Dočkali jsme se tedy vtípků, dotažených ad absurdum, smáli se židovským anekdotám a snažili se pochopit často nepochopitelné. A jak už to u podobně originálních počinů bývá, někdo je nadšen, ijiný otráven. A tak zatímco se první mohli utleskat a smáli se jako o závod, druzí se již po přestávce na svá místa nevrátili.

Já bych ovšem chtěla pochválit perfektní výkon herců, jimž jednoznačně vévodil Pavel Nový. Jeho cit pro goldflamovskou poetiku byl uchvacující a velice osvobozující. Nutno dodat, že po přestávce měl Let do nebe o poznání větší spád a nabídl bujarejší zábavu, zatímco první polovina přinesla víc chvil k zamyšlení. Dostačující scéna a skvělé kostýmy atmosféru povídek nikterak nerušily, Momentem, kdy jsem netušila, zda šlo o režisérský záměr či zjednodušení hraného, byla chvíle, kdy se jedlo i pilo ´na prázdno´ a kdy z láhve do sklenek netekla ani voda. Každopádně, i v tomhle poznávám Arnošta Goldflama a tak mu za sebe musím vyseknout poklonu. Do puntíku totiž splnil má očekávání. (ims)