Je  milosrdná lež lepší, než krutá pravda, a nebo je jakákoli pravda lepší, než blahosklonná lež? Měli bychom si v partnerství říkat pravdu, nebo je občasné zalhání ku prospěchu věci? Takové téma, dovedené ad absurdum, nastudovalo Divadlo Verze. Pod režijním vedením  Thomase Zielinského s ním do Městského divadla Jablonec nad Nisou přijela čtveřice protagonistů. Dokonalá Petra Špalková coby paní domu Alice, její jevištní partner Paul, Petr Lněnička a dvojice přátel, jež k ním přijde na večeři, byla prezentována Evou Kodešovou v roli Laurence a Janem Dolanským v roli jejího manžela Michela.

Úsporná jevištní scéna dala vyniknout dokonalým a velice vypilovaným dialogům, z nichž vám nesmělo uniknout jediné slovo, aby se nezměnil význam řečeného. Úchvatné herecké výkony dávaly prostor k soustředění se na  jednotlivé věty a hra tak neměla hluchá místa.  A přestože ´jela v tempu´ sto minut bez přestávky, ubíhala velmi svižně a s lehkostí, i když zároveň obsahovala řadu glos k zamyšlení. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout skvělý překlad  Michala Zahálky, který si dílo autora Floriana Zellera doslova ´vypiplal.´ Rovněž hudba byla pro komedii netypická, ovšem dokonalá. A Beethovenova symfonie č. 5 Osudová seděla vyprávění jako cosi na hrnec.

Komedii ´Lež´, navazující na úspěšnou hru ´Pravda´, sledoval zaplněný jablonecký stánek se zatajeným dechem, doslova hltal monology i dialogy a často se nestačil divit, jakým směrem se situace dokáže zvrtnout během pikosekundy. Ovšem závěr patřil hurónskému potlesku, během něhož se protagonisté ukláněli ostošest a k údivu všech opět zasedli do posledních pozic představení a dohráli část, která by se snad dala nazvat očekávaným, ale dokonalým překvapením...no, a pak si herci ještě několikrát ohýbali hřbety při nekonečných děkovačkách. Bylo to poučné a bylo to prima. (ims)