Na námět a v režii Patrika Hartla k nám přivezlo Studio Dva Divadlo Praha komediální příběh ´Líbánky na Jadranu´. Hra o lásce po padesátce, ale i pětadvacítce má hvězdné obsazení. V roli stárnoucích manželů, kteří se jedou na Jadran ´připravit na důchod´ excelují Eva Holubová a Bob Klepl, v roli mladého páru Marika Šoposká a Václav Jílek (v alternaci se Štěpánem Bononi) a není tedy divu, že se do Městského divadla v Jablonci přišlo bavit tolik diváků, kolik jich byl kulturní stánek schopen pobrat.  A nemuseli litovat, plejáda vtipů a vět, které už někdy slyšel i použil každý z nás, dotáhli protagonisté k dokonalosti svým absolutně nenapodobitelným projevem.

"Evičko, támhle vidím kraby, kteří si prorážejí cestu řadami mořských ryb," reagoval Bob Klep na pozdní příchod divačky. " Bohoušku, přestaň blbnout a vrať se ke mně. Lidi tě nevidí a přitom si zaplatili," pohotově Eva Holubová komentovala Kleplovy výlety mezi diváky do zadních řad. Zkrátka a dobře, bylo jich všude plno, byli vtipní a okouzlující a vyprodané divadlo řičelo smíchy od začátku do konce. Nechybělo stanování, ani plavání ve vlnách,  či šnorchlování, to všechno herci zvládli s bravurou sobě vlastní, až jsme se v hledišti báli, aby nás tou mořskou vodou moc nepocákali.

Skvěle dotažené dialogy, reagující na období života protagonistů byly humorné, i sarkastické, přesto však pravdivé a reálné. Skvělé byly i písně v podání Mariky Šoposké a Bohumila Klepla, pohybové nadání nechybělo na pódiu nikomu a tak není divu, že se zábava dá bez problémů označit za královskou.

"Sodoma Gomora," vykřikla paní vedle mne, když se na jevišti objevilo vajíčko a spermie do něj začala pronikat. Nepřestala tak dlouho, dokud se jí oplodnění nepovedlo a přes počáteční zděšení dámy v letech si následně nešlo nevšimnout jejího spontánního smíchu. A takové byly Líbánky na Jadranu celé. Zábavné, plné životních pravd a okamžiků, které bychom si měli pamatovat a zážitek to byl velmi, velmi osvěžující. A já, přestože už věkové nepatřím k té mladé dvojici a postupně se blížím k duu Holubová - Klepl, začala jsem se během představení na tu dobu těšit. A troufám si říct, že spolu se mnou to tak měla i většina mých vrstevníků. (ims)