Od začátku bylo jasné, že nepůjde o klasické provedení Jiráskova nesmrtelného díla a tak rodiče tentokrát neváhali a přivedli do divadla i své, školou povinné, ratolesti. A udělali dobře. Hra, kterou přivezlo do Jablonce Divadlo v Dlouhé Praha, se od začátku do konce sice držela Jiráskovy předlohy poměrně věrně, ale režisérka Hana Burešová do ní dokázala vnést ještě větší nadhled, hrátky s češtinou, ironii a jiskru, a to bez zbytečného přehánění. Laťka klasické látky sice nebyla překročena ve smyslu parodie, přesto dokázala publiku nabídnout současnější a lehčí pohled. Pochvalu zaslouží i herecké výkony, kde si ocenění zaslouží bez výjimky všichni. Ať již se jedná o komickou postavu učitelského mládence Zajíčka (Jan Vondráček) i vodníka v podání Arnošta Goldflama, důstojné, ale lidské kněžny (Eva Hacurová), zásadového mlynáře Igora Orozoviče, či mladou něžnou Haničku (Marie Poulová).

Svěží, ale romantická atmosféra dokonale korespondovala s poeticky vyladěnou scénou, plnou světýlek, stromů, projekcí a variabilnosti.  Celek nabýval místy až pohádkové atmosféry, evokujíc tak starou českou mytologii. Samotný Jirásek je autorem nadčasovým a jeho díla bezpochyby patří do zlaté pokladnice našich kulturních klenotů, ovšem úprava Hany Burešové zpřístupní Lucernu i těm, kteří se chystají přijít „Jiráskovi teprve na kloub“.

"Já jsem přivedl do divadla desetiletou dceru. Ta nechtěla jít, ale nakonec sledovala inscenaci jako přikovaná a při závěrečném potlesku si dokonce stoupla. Jen, jak je malá, tak nebyla vidět," usmíval se Petr z Jablonce a jeho dcerka jen s ruměncem ve tváři přikyvovala.

Bouřlivé ovace byly známkou spokojenosti přítomných s výkony herců a skvělé divadelní představení zase známkou pořádného a poctivého kumštu.