Zní to jako název pohádky. A pohádka to opravdu byla. Galakoncert Štefana Margity a Moravského klavírního tria, ve složení Jiří Jahoda - housle, Jana Ryšánková - klavír a Miroslav Zicha - violoncello, i v době coronavirové vyprodal Městské divadlo Jablonec. "Jsme rádi, že jste přišli a máme pro vás takovou malou challenge. Vy musíte mít nasazené roušky a my vám na oplátku povolíme focení, které je jinak zakázáno. To je fér, ne?", usmíval se hned v úvodu houslista na volné noze a moderátor večera Jiří Jahoda předtím, než rozezněl své housle v překrásných tónech Antonína Dvořáka. Moravské klavírní trio pak naladilo atmosféru, jakou si operní hvězda světového formátu, jíž Štefan Margita bezpochyby je, bezesporu zaslouží. Jeho příchod právem vzbudil obrovský potlesk a co teprve, když začal zpívat. Jeho úžasný silný hlas vibroval divadlem a obecenstvo přestávalo dýchat. A krom klasických děl byly na programu i moravské tklivé písně, zazněl Zloděj čas z repertoáru Hany Hegerové, či skladba z pera Mira Žbirky. A bylo to něco. Strhující, opravdové a samozřejmě mistrovské. A přestože sám Margita popisoval své nakažení obávaným virem jako nelehké, jedno je jisté, na plicích, hlasivkách a srdci mu stopy nezanechal. To nám pěvec dokázal se vší parádou.
"Chcete přestávku?, ptal se v průběhu koncertu Margita a odpověď nadšeného publika byla předem jasná. Jelo se tedy bez pauzy v duchu absolutní euforie, jíž dokáže nastolit jen hudba. Škoda, že za pár dní budou tyto ´ohřejváčky´na čas spadat do souboru aktivit, které nám ´škodí´ při boji s coronavirem. Závěr koncertu byl o toto uvědomění emotivnější. Potlesk nebral konce a slzy se přítomní ani nesnažili skrývat. A mě na závěr nenapadá nic lepšího, než krátké zarýmování: Dneska z krásné hudby točí se mi hlava
Je to mocipány, nebo osudem?
Dnes jsme ještě žili v zemi krále Miroslava
Ale příští týden už tam nebudem (ims)
