Další z bonbónků té nejluxusnější bonboniéry si pro nás přichystalo Městské divadlo Jablonec nad Nisou. Tentokrát se jednalo o bonbonek klasické české receptury, s hořkosladkou náplní a chutí, na níž jen tak nezapomenete. Na prknech jabloneckého kulturního stánku totiž Vršovické divadlo Mana Praha odehrálo jednu z nejznámějších her Karla Čapka ´Matka´.

A bylo to dechberoucí podívaná. Režie Petera Gábora vsadila na přepečlivé vykreslení rozdílů mezi ženským a mužským vnímáním světa a nabídla bravurní herecké výkony. Především Jitka Smutná doslova excelovala v roli matky pěti synů, o než po ztrátě manžela postupně přichází. Jsem přesvědčena, že děj hry není třeba popisovat, jelikož jej všichni známe do detailu. Ovšem v  souvislosti s událostmi posledních týdnů a měsíců  dostává děj nový rozměr a my se nestačíme divit, jak moc byl Čapek nadčasovým. Vlastenec, charakterově pevný muž, úžasný spisovatel a vlastně vizionář, jelikož jeho dílo je zkrátka nesmrtelné a jeho dosah je stále stejně silný.

Jitka Smutná navíc dodala představení takovou míru vcítění a drivu, že nám běhal mráz po těle. Rovněž Dušan Sítek, coby její padlý manžel Richard, zazářil až civilně skvělým a zároveň velmi emotivním projevem, jenž pomohl ženské části publika lépe pochopit mužskou mentalitu a zároveň neopomenout zásady, jenž jsou pro muže tak důležité. V rolích pěti synů na jedničku obstáli Aleš Bilík, Ivan Koreček, Jaroslav Blažek, Matěj Vejdělek a Leonard Stirský Hädler.

Během devadesátiminutového představení by v divadle bylo slyšet pírko spadlé na zem, takové ticho se v kulturních stáncích často neobjevuje. Tentokrát šlo o ticho hloubavé, pohlcující a současně uvědomělé. Příběh se nám dostal doslova pod kůži a když v závěru Jitka Smutná, přestože jí to jako matce rve srdce, pouští nemladšího syna do boje, mnohým se leskly oči. Když současně s aplausem někteří diváci povstali, bylo vidět, jak si oči nenápadně otírají. Poté se ovšem, spolu s herci, nastoupenými na děkovačku, divadlem rozezněla Ukrajinská hymna a okraje pódia ozdobily modrožluté vlaječky. A to už jsme brečeli skoro všichni a taky jsme všichni stáli. Byl to zážitek jdoucí až na dčeň a chvěji se z něj ještě teď. (ims)

Jo, a to jubileum slavila Jitka Smutná, která nejenže vypadala báječně, ale hlavně hrála jako bohyně. A kolik že jí je? Neuvěřitelných sedmdesát let. Gratulujeme.