Ano, přesně tahle slova pronesla dáma vedle mě po skončení koncertu mladého a výborného klavíristy Jana Čmejly v Městském divadle Jablonec nad Nisou. Pronesla je v okamžiku, kdy nadšené obecenstvo aplaudovalo hudebníkovi vestoje.

Devatenáctiletý klavírista s nadáním od Boha se věnuje hře na svůj oblíbený nástroj již od šesti let a již o dva roky později se začal zabývat i hudební skladbou. Od začátku své kariéry je považován za zázračné dítě a  již před dosažením plnoletosti obstál v mnoha soutěžích po celém světe. V současné době studuje hru na klavír na Pražské konzervatoři pod vedením prof. Evy Boguniové. 

Jablonecký klavírní koncert Jana Čmejly měl dvě části, přičemž první patřila hudbě J. P. Rameau a Ludwiga Van Beethovena a po přestávce přišli na řadu Frederick Chopin, G. Ligeti a Sergej Prokofjev. Nutno dodat, že projev devatenáctiletého mladíka s moderním účesem je neskutečně vyzrálý, emotivní a celým tělem prožitý. Speciálně něžné a romantické pasáže jsou doslova excelentní a není divu, že se publikum mohlo utleskat a jak jsem již zmínila, vestoje si vynutilo i dva přídavky. (ims)