Někdo miluje Hrabalův nestárnoucí příběh číšníka Jana Dítěte v knižní podobě, někdo dává přednost filmu. Já jsem dosud byla jednoznačně pro knižní klasiku. Do té doby, než jsem viděla dramatizaci Hrabalova díla od Ivo Krobota a Petra Oslzlého na divadelních prknech.

Hru se stejnojmenným názvem přivezlo do Městského divadla v Jablonci Divadlo A. Dvořáka Příbram a její režie se ujal Milan Schejbal. Od prvních vteřin bylo jasné, že nás, divadelní diváky, příběh vezme za srdce. A opravdu, výkonům herců se nedalo nic vytknout, všechny repliky byly srozumitelné a zároveň poukazovaly na mnohé životní paradoxy, jimž se nevyhne nikdo z nás, a to vše podané s úctou k jazyku, s nadhledem i humorem. Nádherné odstíny Hrabalovy poetiky doplňovala hudba Dalibora Gondíka, která dokonale korespondovala s atmosférou a malebností děje. Pochvalu si zaslouží i důmyslně vyřešená scéna Kateřiny Baranowské, která je, za pomoci videoprojekce, schopna mnoha proměn a bez problémů se přizpůsobuje jak podniku ˇU Rajských´, tak i prostředí pompézního Grandhotelu, či vlakovému nástupišti.

V hlavní roli životního příběhu Jana Dítěte se střídají Viktor Kuzník, Pavel Batěk a Pavel Rímský, v roli Lízy se objevila Anna Fixová. Dramatizace Hrabalovy novely nezůstala ani o krůček pozadu za dílem slavného českého spisovatele a pábitele, který dokázal vytěžit z běžných lidských životních příběhů skvosty. Divadelní hra nabídla pouze jiný rozměr, přičemž kvalita a atmosféra díla zůstala zachována. "To jsem tě vzala na kus, co," otočila se seniorka s pýchou v hlase na svou přítelkyni, která jí horlivě přitakala. A kus to tedy opravdu byl. Nejenže si protagonisté vysloužili obrovský potlesk napěchovaného kulturního stánku, ale myslím, že je na místě uvést, že tohle představení by i Hrabal viděl rád. (ims)