Jde o známý příběh o síle přátelství, vášni, lásce a vztazích obecně v konfrontaci s časem. Jedno z vrcholných děl světové literatury 20. století, tedy román Sándora Máraie ´Svíce dohořívají´ si vzalo ´na paškál Divadlo Bolka Polívky Brno a hru na motivy zmíněného románu přivezlo pod názvem ´Oheň a popel´ do jabloneckého kulturního stánku.  Režisér Roman Polák svěřil role letitých kamarádů, kteří se sejdou po letech, aby si vyříkali staré křivdy a zároveň si utvrdili vzájemnou blízkost Martinu Hubovi a Jiřímu Dvořákovi, v ženských rolích se objevují Drahomíra Hofmanová a Kristýna Štachová.

Více než dvouhodinovému příběhu, jenž je jakousi esencí všeho, co vnímáme pod pojmy přátelství, láska, vztahy či stáří jednoznačně dominuje Martin Huba. Jeho niterný projev zvládá neuvěřitelné množství textu, kde má každé slovo své opodstatnění s obrovskou dávkou vhledu, citu pro melodii hlasu a zároveň s pokorou k autorovi. Jiří Dvořák mu zdatně sekunduje, přestože je jeho role o poznání ´útlejší´, ovšem neméně podstatná. Nadčasové myšlenky, s často veskrze filozofickým pohledem, neztrácejí v jejich podání na intenzitě, a přestože je hra poměrně těžká, oběma protagonistům se ji podařilo vybalancovat v tom nejlepším tempu. Mistrně podané monology se směsicí neúplného pochopení hrdinů samotných i osudu evokují otázky, na něž budeme hledat odpovědi sami v sobě, a to ještě dlouho. Své aspekty zajisté přináší hudba Davida Rottera a úžasná scéna se zrcadly, krbem i dobovými svícny Jaroslava Milfajta. Pokud bych měla shrnout ´Oheň a popel´ jednou větou, je pro mě hra intimním příběhem života v té nejryzejší podobě, Báječné představení. (ims)