Vypadají jako z filmů pro pamětníky, chovají se jako gentlemani, mají smysl pro humor i češtinu (a nejen ji), jakmile ale začnou hrát, mění se v divoké bytosti plné rytmu, radosti  a bezbřehé energie. Takoví jsou hudebníci Melody Makers v čele s nestárnoucím Ondřejem Havelkou. V Městském divadle v Jablonci to tentokrát rozbalili v rámci zbrusu nové show od První křaplavky jazzové. Orchestr Melody Makers tvoří patnáct hudebníků, čtrnáct instrumentalistů a jeden sólista, píše se na oficiálních stránkách kapely a nutno říci, že sólista je s instrumentalisty spojen téměř pupeční šňůrou, což se neodráží nejen v oblasti hudební, ale i komunikační a pohybové. Vystoupení v Jablonci tak nabídlo neuvěřitelnou náladu, vtip a  dokázalo navodit pocit ´lehkosti bytí´.

Vitální jazzový výraz interpretů je umocněn smyslem pro show, nadhledem a humorem. Strhující hra orchestru je korunována výkony sólistů, především pak uměleckého ředitele bandu - zpěváka, spíkra a tanečníka, Ondřeje Havelky, píší opět oficiální stránky a mají pravdu. Dvouhodinový proud skvělé hudby, perfektních uměleckých výkonů, doplněných chytrým humorem a dotaženou choreografií, až vybízel k pochybnostem, jestli nebyl program zkrácen.  Tak rychle nám čas utíkal.  "Já chodím na Ondřeje Havelku vždycky, když v Jablonci vystupuje  a vždycky jsem nadšená. Víte, já už si ve svých letech musím podobné zážitky hýčkat, kdo tu nebyl, nepochopí, ale já z toho teď budu žít ještě dlouho," prozradila nám osmdesátiletá Irena z Jablonce a dodala, že bude chodit tak dlouho, dokud jí to vlastní nohy dovolí.

"Jsem rád, že jsem svůj sen potkal," svěřil se nadšenému jabloneckému publiku v napěchovaném divadle  Ondřej Havelka, který svůj koncert v místním kulturním stánku zahájil první oficiální jazzovou nahrávku, jenž vloni oslavila sté narozeniny.A myslel tím samozřejmě sen, který se mu díky hudbě daří snít již dlouhá léta.  A spolu s ním se zasnili i přítomní diváci, kteří během večera nejen ostošest tleskali, ale zároveň se pohupovali, podupávali a hlavně se nepřetržitě usmívali. Ondřej Havelka zřejmě díky svému snu zapomněl stárnout a my jsme díky jeho hudbě aspoň na chvilku rovněž stárnout přestali. A potlesk , kterým si publikum vynutilo další dva přídavky, toho byl důkazem. Závěrem chybělo snad jen zašeptat- "zavřete oči, odcházím." (ims)