Pátá dohoda Jaroslava Duška nejenže divadlo již tradičně zaplnila, ale navíc dostala nový kabátek. Nepředcházely jí tentokrát Čtyři dohody, ale sama dohoda pátá její body popisuje. Tentokrát byla Pátá dohoda obsáhlejší a o poznání hloubavější, než předešlé roky. Nabídla i řadu příměrů, které děti běžně používají a kterých jsme si my dospělí už dávno přestali všímat. Taky už po dnešním večeru nemáme tak vyhraněný názor na třináctku, možná nebudeme brát tolik věcí automaticky a doufám, že všem se vryl do paměti  Duškův vtip o třech mužských vejcích, o novém pohledu na pohyb spermií a také již víme, jaký zvuk zazní ráno jako první. Tyto vtipné momenty dokázaly vyrovnat hloubavost mnoha myšlenek a pravd, které v průběhu večera zazněly. Jak sám Dušek říká, stejně tak pracuje mozek, když spolupracují obě hemisféry.
Kniha Dona Miguela Ruize o moudrosti starých Toltéků, se dočkala divadelního zpracování v říjnu 2004 a podle slov Jaroslava Duška měla mít tehdy krátký život. "Mylně jsme předpokládali, že zájem o dohody se bude týkat úzkého okruhu diváků. Jak je vidět, spletli jsme se. Hrajeme už sedmnáct let a zájem je stále obrovský. S plnoletostí zřejmě  přibylo lidí, kteří nenosí nálepku normální," do té míry, že dne zůstalo méně  těch, kteří Čtyři dohody nikdy neviděli, neslyšeli, ani nečetli a proto je zastoupila ona rekapitulační dohoda pátá, která na uvedené navazuje a věnuje se jim intenzívněji.
Miř slovem přesně, Neber si nic osobně, Nevytvářej si domněnky a Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš. Tak zní dohody, jejichž pomocí dokážeme změnit postoj sami k sobě i k druhým a jejichž absence vede ke zbytečnému utrpení a ztrátě radosti ze života. Radostný a srdečný Duškův projev na jevišti doplňovaly písně Piéra Šéze a Zdeňka Konopáska, které tentokrát byly více country a trampské, aby lépe dotvořily  atmosféru večera popisujícího atmosféru kolem ohně, jeho sílu a moc a magii okamžiků u ohně strávených." Všimli jste si, že jsou lidé v blízkosti ohně krásnější?" Ptal se Dušek a my si okamžitě vybavili ty příjemné tváře lidí s lesklýma očima, jejichž měkký výraz má právě plápolající oheň na svědomí.Nadšeným hledištěm zněl smích, přitakávání a vidět bylo souhlasné pokyvování. Tentokrát to bylo jiné, ale stejně naplňující jako vždycky. A tak nám  Jaroslav Dušek, Piér Šéz a Zdeněk Konopásek  s bosýma nohama a srdcem na dlani, nabídli nové úhly pohledu, krásné okamžiky a hlavně opět dokonalý zážitek. ( ims)