Kdo by ji neznal. Krásnou pohádku, kterou v Čechách a v Německu proslavila okouzlující Libuška Šafránková a celý svět pak zná libreto Sergeje Prokofjeva na tyto pohádkové motivy. A Popelku se rozhodla nastudovat také Nikola Šlajchová, jenž choreograficky i režisérsky dovedla děti z Baletní školy při Divadle F. X. Šaldy v Liberci k neuvěřitelnému triumfu. 

Taneční kumšt dětí využila v plné míře, a to nemluvím pouze o protagonistech známého příběhu, ale i o drobotině, která se na divadelních prknech rozhodně neztratila. Pohádkovou atmosféru zcela jistě umocnily i krásné kostýmy a režisérčin smysl pro detail. Já sama často říkám, že tanci nerozumím, ale tentokrát to bylo jinak. Tanečnice byly půvabné a velmi šikovné, pohyby ladné, choreografie přímočará i promyšlená a hudba překrásná. Když se k této kombinaci přidá známý příběh a famózní hudba Sergeje Prokofjeva, dostáváme se k zážitku, který se zaryje hluboko pod kůži.

 Balet Popelka navíc vyprodal divadlo v den, kdy slavily svátek maminky. Den matek byl jako stvořený pro zážitek tohoto druhu, a tak se v jabloneckém kulturním stánku v hojné míře objevovaly ženy hned tří generací jedné rodiny, a dokonce jsem zahlédla svou někdejší sousedku, jejich skupina byla dokonce čtyřgenerační. " Já jsem kdysi u nás na vesnici také baletila. Tenkrát k nám jezdil baletní mistr a my trénovaly s holkama v sokolovně," zavzpomínala dotyčná a její maminka se potutelně usmívala. "To, co jsme viděly dneska, se s tím naším samozřejmě srovnat nedá, ale vystoupení jsme měly každoročně a ´jakás takás´ ladnost pohybu nám zůstala," doplnila osmdesátiletá dáma.

Každopádně se tahle baletní Popelka pro mě stala nezapomenutelnou a troufnu si říct, že mě popostrčila k dalším podobným představením. Bylo to překrásné, bylo to emotivní a jediné, co mě mrzelo, byl závěrečný, sice bouřlivý...ale, potlesk vsedě. Myslím, že by si malí a mladí tanečníci standing ovation zasloužili. (ims)