Kdo by neznal nestárnoucí klasiku bratří Mrštíků ze života obyvatel malé vesničky Habrůvka. Alois a Vilém Mrštíkovi vykreslili jednotlivé osudy, charakteristiky a vesnický život tak mistrně, že se jedná o dokonale nadčasové dílo. Rok na vsi divadelní režiséry fascinuje již od nepaměti, a tak není divu, že se režie divadelní dramatizace známě ´románové kroniky´ chopil i Zdeněk Bartoš, jež dílo nastudoval s ansámblem Městského divadla Mladá Boleslav.

Děj příběhu popisovat nemusím, jelikož jej všichni dobře známe a studenti, kteří o něm dosud neslyšeli, si přišli tříhodinovku bratří Mrštíků vychutnat do hlediště ve velkém počtu. Zaměřím se tedy více na pojetí Mladoboleslavských. Ti jsou prvotřídními hereckými výkony známí a jejich nastudování bývá neotřelé a výstižné. Stejně tak tomu bylo i tentokrát. Snad kromě kostýmů a scény.  Malou fantazii totiž nabídly především kostýmy dam, které vypadaly téměř shodně a od páté řady dál měli přítomní potíž jednotlivé postavy rozlišit. " Já mám sice brýle, ale mám je na nose a dvě dioptrie zase nejsou tak moc. Přesto se ve hře orientuji až podle replik. Je to škoda," s lítostí v hlase popisovala Hana z Liberce, která do divadla přivedla i svoji dceru, jenž bude letos maturovat. Rovněž scéna byla na poměry tohoto divadla až příliš strohá, ačkoli kvituji příjemné použití videoprojekce.

Přínosem bezesporu bylo zapojení písní a celková choreografie, které dodaly dlouhé stopáži švih a originalitu a z původní činohry se tak rázem stal takový ´lidový muzikál. Každopádně nám ´Rok na vsi´ utekl jako voda. Se všemi těmi hádkami, cizoložstvím, dluhy, směnkami a peněžními machinacemi obecně, se zradou i vášní a přesně v duchu hesla – Co zaseješ, to sklidíš. Mladoboleslavští zaseli kus poctivé práce a sklidili potlesk. A já souhlasím s devatenáctiletým Pavlem, který do potlesku pronesl: " Ti bráchové Mrštíkové nepsali vůbec špatně a kdybych uměl hrát, asi bych se ptal na práci v divadle v Mladé Boleslavi." (ims)