Kdo by neznal veleznámou operu Antonína Dvořáka Rusalka. Ta se dočkala mnoha světových zpracování, objevuje se v nejznámějších operních dómech po celém světě a uchvátila i filmaře. Tentokrát se ovšem na prknech jabloneckého divadla objevila Rusalka z Ypsilonky. Respektive, jednalo se o ypsilonskou travestie slavné opery s názvem "Rusalka nejen podle Dvořáka, aneb Kdo je stará Háta?"  A nejen fajnšmekrům bylo jasné, že s princem Lábusem a vodníkem Dejdarem to nebude jen tak. Hra s typickým podpisem Studia Ypsilon sice přinesla známé árie, ale vedle zpěvu ´Měsičku na nebi hlubokém´, či ´Květiny bílé po cestě´ zazněl i song ´Máme doma medvěda, ten má (-i-) do hněda´ apod. Zkrátka a dobře, Ypsilonka ovládá svůj podpis dokonale a svým příznivcům nabízí přesně takový druh zábavy, jaký jinde nenajdete a na který jsou již dlouhá léta zvyklí. Troufnu si říct, že jejich Rusalka, pod režijním vedením Jana Schmida pobavila mnohem více ty, jež Dvořákovo dílo znají dokonale a do detailu. Pokud by si někdo myslel, že přivede své dítě na toto představení a ono bude schopné děj opravdové Rusalky odvyprávět, bude odcházet zklamán. Domnívám se ovšem,  že v zaplněném Městském divadle Jablonec se žádný takový naiva nenašel. Oproti tomu se sálem nesl hlasitý smích a frenetické ovace jak po první půli, tak i v závěru. Koloritu svérázně pojatého představení sekundovala jednoduchá a velmi povedená scéna Miroslava Meleny a originální kostýmy Jany Sovákové. Vedle Dvořáka je u  Rusalky z Ypsilonky uveden coby autor i Jaroslav Kvapil a pod pohybovou spoluprací je podepsán Martin Dejdar. Z toho,  a z výše uvedeného, je jasné, že výsledkem je opět originální představení, které milovníky Studia Ypsilon zcela jistě nadchne. A v Jablonci jsme tleskali o to víc, jelikož se v roli hajného objevil jablonecký rodák Ondřej Ruml, který své vazby na rodné město zmínil během večera hned několikrát. A kdo je stará Háta? Zajděte se podívat. ( ims)