Široký srdečný úsměv, perfektně padnoucí oblek, milé vystupování a neuvěřitelné charisma, tak viděli Václava Hudečka milovníci krásné hudby v Městském divadle v Jablonci. Protože bylo divadlo zaplněné do posledního místečka a protože se našla řada těch, kteří se chtěli houslového virtuosa na něco zeptat, položili jsme mu pár otázek za Vás.

Nejprve Vám chci ´vyseknout poklonu´ a poděkovat za krásný zážitek´. Na pódiu jste řekl, že do Jablonce jezdíte už padesát let. Opravdu je to tak dlouho?

Děkuji, jsem rád, že se vám to líbilo a ano, jezdím sem už pět desetiletí. Sám jsem překvapen, jak to letí. Ale zatímco původně jsem jezdil do šedého města a zašedlého divadla, dnes je tomu úplně jinak. Máte krásné město a ještě krásnější divadlo. Jsem nadšen nabídkou zdejšího kulturního stánku a troufnu si říct, že je to především zásluhou zdejšího ředitele Pavla Žura. Je neuvěřitelné, co ten člověk všechno stíhá. Pokaždé, když k vám přijedu, zjistím, že toho zvládá zase o něco víc. Myslím si, že až přijedeme příště, tak bude hrát s námi (široký úsměv).

Housle ve vašich rukách znějí svěže, lehce a radostně, stejně tak vypadáte Vy při hře. Váš úsměv způsobuje hra, nebo naopak tím, že takový jste, ty housle znějí tak jak znějí?

Zajímavá otázka. Ale určitě jsem se uměl dřív usmívat, než hrát na housle (opět zářivý úsměv). Od té doby, co jsem se začal houslím věnovat, mě nepřestává udivovat, co všechno se dá zvládnout na sedmi  tónech stupnice. Tolik krásných zvuků. Je to fascinující.  Pohoda,  já to vnímám jako obrovský dar z nebe, je to něco nepopsatelného. Po staletí se komponuje hudba a stále se vymýšlejí nové melodie a nové harmonické postupy. A mě to prostě baví.

Jezdíte po celém světě, jak vnímáte to neustálé cestování?

To je přesně to, co nemusím. Každý den jste někde jinde a to je únavné. Já jedu rád někam, kde mohu něco hezkého vidět, když tam nemám koncert. Když na koncert jedu, tak tu cestu samotnou bych nejraději zrušil, kdybych mohl. Jakmile ale začnu hrát, je vše jinak. Ta hudba mne velmi povznáší a je mi tam velmi dobře. Zvlášť, když je tam ta zpětná vazba, jako tady v Jablonci. Tady je opravdu výjimečné publikum, ta vazba je jako bezeslovná konverzace. Je to opravdu něco nepopsatelného.

Máte tady manželku, chodí na Vaše koncerty pravidelně?

Ano, chodí a já jsem za to rád. Sdílíme zážitky a nasáváme atmosféru spolu, a to je na vztahu kouzelné. Trávíme většinu času spolu. Když jsme doma v Praze, nebo na chaloupce za Prahou, chodíme hodně na procházky a jsme prostě rádi spolu. V manželce mám neskutečnou podporu a vzájemně jsme v dokonalé symbióze. Na konci koncertu ode mne dostává kytici jako poděkování, že tu se mnou byla.

Manželka Eva je známou herečkou a spisovatelkou. Chodíte spolu také třeba na činohru?

Ale samozřejmě. Chodíme, a rádi. Díky Evině bývalé profesi jsme hodně zváni na různá představení, takže si troufnu říci, že máme v tomto ohledu docela přehled. Ale máme rádi klasické divadlo. Já moc nemusím experimenty. Přece jenom je pro mě lepší, když jdu na Shakespeara a ten Hamlet se chová a dopadne tak, jak čekám (úsměv). Ctím, když se respektuje autor a když se nikdo nesnaží mu pomáhat. Ti velcí autoři jsou velkými právě proto, že vytvořili svá díla tak, jak je všichni známe.

Kdybyste si měl vybrat jiný žánr, který se vám líbí, jaký  by to byl?

To je těžké. Já mám rád hodně žánrů. Z populární hudby mě jako první napadají Čechomor, Jura Pavlica, Ondřej Havelka. Ti dělají muziku, která mě oslovuje velmi podobně jako ta vážná hudba. Je to vtipný, krásný a oni jsou profíci, takže ji dobře dělají.

Koncert je náročný i fyzicky. Udržujete se nějak ve formě? A jak trávíte volný čas?

Víte, především musím být opatrný na své ruce. To je prvořadé. A potit se nikam nechodím, stačí mi ty chvíle, kdy se člověk potí na jevišti (smích). Jak jsem řekl, ctím hlavně to, co je člověku přirozené. Chodíme s manželkou hodně na procházky, plavat a takové ty normální věci. V posilovně mě neuvidíte. A volný čas? To je vlastně stejné. Krom procházek a divadla máme taky moc rádi výtvarné umění. Když jezdíme ven a máte čas, o což se v poslední době snažíme, tak chodíme po galeriích a zajímavých místech. Krásná je samozřejmě i Praha, ale tím, že tam jsme doma, tak ji trochu zanedbáváme, i když zase ne tak úplně. Kdybych si měl vybrat místo v zahraničí, tak top jsou pro nás Benátky. Tam jezdíme minimálně na týden každoročně a vracíme se plní té báječné atmosféry.

Chtěl byste něco Jablonečanům vzkázat?

Ať zůstanou takoví, jací jsou. Jsou úžasní a já se sem zase rád vrátím

Děkuji za rozhovor                       Irena MALÁ SVATÁ