Když ještě kolem kostela Sv. Petra z Alkantary byla Karviná. Tedy původní Karviná, která se vlivem těžby začala propadat, až musela nakonec být srovnána se zemí, samozřejmě v ní žili lidé. Se svými osudy, dílčími příběhy, smutky i radostmi. A právě tito lidé se stali předobrazem hlavních hrdinů poutavého a ceněného románu Karin Lednické, jehož divadelní adaptaci představilo v Jablonci Divadlo Petra Bezruče Ostrava.

V krutých mrazech a v období viróz neměli Ostravští o publikum nouzi a pod režijním vedením Janky Ryšánek Schmiedtové a v dramaturgii Anny Smrčkové sledovali návštěvníci Městského divadla Jablonec nad Nisou stopětapadesátiminutovou hru se zatajeným dechem.

Koncepčně velice zdařilý mix jednotlivých osobních příběhů se volně proplétal v hladkém tempu, aniž by se zašmodrchal. Výkony herců nabídly emotivní a zároveň velmi uvěřitelné a přirozené pojetí, libozvučný hlas vypravěče Norberta Lichého by se dal poslouchat bez přestání, a když k tomu přidáte zdařilou hudbu Ivana Achera a ještě zdařilejší scénu Davida Janoška, dostanete atmosféru doslova pod kůži a vaše uvědomění bude totožné s mírou zážitku.

Hra ´Šikmý kostel´ je jedinečná svojí syrovostí a emotivností zároveň, přičemž nemá zapotřebí sahat po otřepaných frázích či líbivých gestech, která ´prodávají´. Zkrátka a dobře se jedná o prvotřídní zpracování prvotřídní předlohy. Všechny zásadní momenty knihy se na jevišti objevují a jsou zároveň strhující i bolestné, přesně tak, jak to kdysi rodiny karvinských horníků prožívaly. Ani přes velkolepou stopáž nemá děj hluchá místa a udrží diváka ´ve střehu´ od začátku do konce. A že u toho sem tam budete mít husí kůži, za to bych dala hlavu na špalek. Odměnou vám bude dílo, o kterém budete přemýšlet ještě dlouho. A jelikož obsazení čítá pěknou řádku jmen a zároveň všichni táhli za jeden provaz, vypíchnu tentokrát jméno jediné, a to Barbora Křupková, jenž za tento výkon dokonce získala širší nominaci na Cenu Thálie. Pochvalu si však jednoznačně zaslouží všichni. Bravo. ( ims).