- června 202322:19
S dlouholetým a oblíbeným ředitelem jabloneckého divadla Pavlem Žurem, který v úterý ráno náhle zemřel, se u jabloneckého divadla rozloučili členové Dětského pěveckého sboru Vrabčáci, který Žur vedl.
Společně s veřejností zazpívali píseň Má hvězda.
Na zesnulého ředitele vzpomínají i hudební osobnosti.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pavel-zur-smrt-louceni-reditel-divadlo-vrabcaci.A230627_144518_liberec-zpravy_jape#utm_content=freshnews&utm_term=Pavel%20%C5%BDur&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Někdy počátkem března roku 2002 mi žena Hana položila zajímavou otázku: „Nechceš jet do Ameriky?“ Firmu LIGUM, kde Hanka pracuje dodnes, navštívil Pavel Žur. Přišel tam tehdy jednat o spolupráci Dětského pěveckého sboru Vrabčáci, který se připravoval na měsíční turné po Kalifornii a Oregonu. S Hankou se Pavel dobře znal již od konce osmdesátých let, kdy tvořil diplomovou práci o dětských pěveckých sborech, a potřeboval to mít zodpovědně napsané na psacím stroji.
Připomínám, že tehdy nebyly počítače, kde si člověk může každý překlep opravit hned nebo později, může si zvolit typ písma, prostě diplomce může dát podobu jakou si představuje. Hanka mnoho let pracovala v Lidové škole umění (dnes ZUŠ) jako sekretářka. Jedním z učitelů zde byl i Pavlův otec, skvělý hudebník a pedagog, takže slovo dalo slovo a Hanka diplomku napsala (vlastně opsala). Před jednáním s ředitelem LIGUMU ing. Jardou Pluhařem Pavel Hance vylíčil podrobnosti připravovaného turné, které mělo končit v oregonském Portlandu, kde žije naše dcera Markéta. Naznačil, že hostitelé v několika místech od San Franciska přes Sacramento až po Roseburg a Portland nabídli několik možností výletů pro Vrabčáky, ale že se těžko dá rozhodnout kam se podívat a co vynechat. Hanka navázala tím, že to tam trochu známe, že máme doma mapy, a hned se taky zeptala, zda když jedou Vrabčáci na takový v ý l e t , mají sebou dokumentaristu. …
Takže se u mne po krátké době objevila paní Renta Drašarová spolu s Pavlem a domluvili jsme se na tom, že Vrabčáky budu část jejich turné doprovázet a natáčet. Samozřejmě jsme se hned domluvili také na výletech, které jsem doporučil.
Firma LIGUM se zachovala skvěle, Vrabčáky podporuje dodnes, a Vrabčáci se objevují u takových příležitostí, jako je otevření nové haly, kulaté výročí firmy, apod. Na slavnostních koncertech v jabloneckém divadle jsem Jardu Pluhaře i s rodinou několikrát potkal.
V první polovině května, pozdě v noci, se Vrabčáci sešli na Mozartově ulici (většina z nich zde chodila do školy), aby je autobus odvezl na ruzyňské letiště. Všem svítily oči v tom radostném očekávání věcí příštích. Jeden z rodičů, pan Pavlík, ze kterého se vyklubal jeden z mých žáků ze sedmdesátých let, mne pak po odjezdu autobusu odvezl domů. Díky kamarádovi Jardovi Honsovi (a jeho tehdejší firmě) jsem mohl výpravě zakoupit spoustu CD s klasickou muzikou, jako dárky pro hostitele v té daleké cizině. Rodiny dětí část nákladů na cestu hradily, takže mne ani nenapadlo nějak zneužít svého „členství“ v tomto společenství a všechno jsem si hradil sám. Nějak podvědomě jsem z této skutečnosti dospěl k závěru, že se s filmem moc párat nebudu. Že natočím holky a kluky (těch bylo jenom pár) jak jedou autobusem, jedí hamburgery, přicházejí na jeviště, případně se kochají nádhernou krajinou a přírodou v Kalifornii a Oregonu. A když už budou na tom jevišti, tak natočím diváky a posluchače a k tomu pak ve střižně namíchám zvuk z CD, kterých Vrabčáci vydali několik. Důvod nebyla jenom „lenost“ točit vlastní koncerty, ale vůbec jsem tehdy netušil, zda to vůbec kamerový mikrofonek zvládne. Odletěl jsme tedy o několik dní později do Portlandu za Markétou, užíval si jarního slunce a tisíců rozkvetlých rododendronů, které jsou pro Portland typické. Při procházce po jednom z mnoha golfových hřišť mne zastihla dobrá zpráva, mladší dcera Zuzana úspěšně odmaturovala. Takže jsem v pohodě jeden večer nastoupil do vlaku AMTRAK, který mne měl dovézt do hlavního města Kalifornie Sacramenta, a tam se po ránu sejít s Vrabčáky, jejichž autobus pro mne přijede. Po celonoční jízdě na jih se to opravdu podařilo, a od sacramentského nádraží jsme hned odjeli ke Kapitolu, kam jsme byli pozváni. Vytáhnul jsem kameru a začal „pracovat“. V hlavní prostoře pod kupolí Kapitolu začali Vrabčáci zpívat, já natáčel a natáčel. A při druhé skladbě se mi tak trochu zamlžily oči, protože zazněla Má hvězda od Bedřicha Smetany, kterou jsme zpívali s malým školním sborem koncem padesátých let v mé rodné Polné. Kongresmani a senátoři postávali kolem, zjevně se jim to líbilo, v každém případě byli překvapeni.
Od prvních tónů v tom důstojném stánku mi bylo jasné, že musím všechny koncerty natočit, tedy alespoň jejich části, ale hned tím začalo napětí, jak dopadne zvuk. Obraz jsem si mohl zkontrolovat přímo na kameře, ale při přehrávání žádný zvuk nevydávala (tento typ nebyl na to vybaven). A v americkém televizoru jsem taky neměl šanci zkoušky, protože jejich systém NTSC na rozdíl od našeho PAL to nedovolil.
Všechny koncerty ať už ve školách (školní haly s tribunami tam jsou běžnou věcí) nebo v chrámech a kostelech byly úžasné. Jednak zaplněné diváky do posledního místečka, jednak celkovou atmosférou. Pavel Žur připravil spolu s Vilémem Valkounem a Petrem Hostinským dramaturgii daného večera (či odpoledne), a přizpůsobili se místním podmínkám a souvislostem. Pro žáky a studenty zpívali Vrabčáci něco jiného než třeba na mši v Roseburgu (kterou sloužil důstojný Afroameričan). Ve školních halách zazněla obvykle Chatanooga Choo Choo od Glenna Millera, melodie z West Side Story, či Rhythm od Life , kterou ve škole Clean Creek v Portlandu zpívali i místní žáci, jejichž učitelka byla v Jablonci se sborem, který spolupracoval s Janáčkem pana profesora Bočka. Vrabčáci nacvičili také jakousi druhou americkou hymnu, America the Beautiful , kterou proslavil Ray Charles. Na ploše sportovní haly , kde hrají NBA Portland Trail Blazers ji zpívali s americkým sborem, vedle nich tančilo více než 600 tanečníků a několik tisíc diváků aplaudovalo ve stoje. Nejvíce emocí (alespoň pro mne) doslova tryskalo při koncertu v jednom z portlandských chrámů. Při závěrečné Hallelujah, kterou složil Georg Friedrich Händel v Londýně, tedy i původní text je v angličtině, zpívali všichni diváci s sebou a všichni přitom povstali. Těžko popsat slavnostnější a dojemnější závěr turné. …
Asi před dvěma měsíci jsem film Vrabčáci v Americe poslal skladateli, dirigentovi a jazzovému bubeníkovi Josefu Vejvodovi. Pan Josef Vejvoda byl nadšen a poslal mi krátký mail, který Pavlovi Žurovi jistě udělal radost.
From: Josef Vejvoda [mailto:trio@j-vejvoda.cz] jazzman, skladatel, dirigent, (syn slavného Jaromíra Vejvody- Škoda lásky)
Franto,
Díky.
Vrabčáci jsou skvělí. Myslíš, že by mohla být nějaká spolupráce?
Zdravím, Pepík.
Vrabčáky jsem natáčel ještě několikrát, ten Händel mne vždy fascinoval. Natočil jsem taky zkoušku této skladby s Vrabčáky v doprovodu filharmoniků. Abych to stihnul, tak jsem začal točit ve chvíli, kdy jsem překračoval sedadla mezi čtvrtou a třetí řadou v jabloneckém divadle. A pak kvůli „klidu“ kamery, abych mohl transfokovat a švenkovat jistou rukou, jsem zůstal jednou nohou v té čtvrté a jednou ve třetí řadě. Ale stálo to za to. Odkaz na záznam je dole spolu s několika dalšími.
Pavle. Tolik radosti, kterou jsi dal prostřednictvím Vrabčáků mnoha lidem, dává málokdo. Tak Ti za to děkuju. Franta Sláma 29.června 2023
Lucie Bílá v slzách. Náhle zemřel divadelní ředitel Pavel Žur (✝57)
- června 2023 15:11
Ředitel Jabloneckého divadla Pavel Žur v pondělí velmi nečekaně zemřel. Slzy pro něj roní nejen Lucie Bílá (57), ale také manželka Pavla Trávníčka Monika, která s ním před pár dny domlouvala program.
Pavel Žur byl dlouholetým ředitelem divadla v Jablonci nad Nisou a také sbormistr Dětského pěveckého sboru Vrabčáci. Smutně dnes jeho odchod okomentovala Monika Trávníčková. „Dnes na cestě do Jevíčka mě zasáhla velmi smutná zpráva, opustil nás náš milovaný ředitel Jabloneckého divadla Pavel Žur. Skvělý kamarád a přítel, co měl rád kulturu a umění... Před týdnem jsme ještě společně domlouvali program.“
Dojemný vzkaz na Instagramu zanechala slavice Lucie Bílá. „Ani ve snu by mě nenapadlo, že se vidíme naposledy. Děkuji za všechno, Pavlíčku,“ připsala na Instagram k fotce, na které je s divadelním ředitelem vyfocena. Sám Žur odešel velmi náhle, ještě v sobotu oddával a poslední příspěvek si na svůj profil na sociální síti přidal včera.
Pavel Žur divadlu šéfoval od roku 1999 a přivedl do něj nejen právě Lucii Bílou, ale také Magdalénu Koženou nebo Evu Urbanovou. Všichni přátelé a známí o něm hovořili jako o muži s velkým srdcem, skvělém člověku a výborném kamarádovi. Bylo mu sedmapadesát let. ■
Z Instagramu Pavla Žura vyplývá, že byl milovníkem kultury, sportu, dobrého jídla a společnosti. Ještě před týdnem si užíval Prahu
po boku herečky Kateřiny Brožové, s níž v podvečerních hodinách poseděl v restauraci vedle Karlova mostu.
https://www.youtube.com/watch?v=qFgSK3608Gc G.F.Händel Hallelujah Vrabčáci (v jabloneckém divadle)
https://www.youtube.com/watch?v=L6AzTN7bw9g Bedřich Smetana Má hvězda – Vrabčáci ve státě Washington, diriguje Vilda Valkoun, Pavel stojí v pozadí
https://www.youtube.com/watch?v=1OTRRzSuWro America the beautiful - Ray Charles
