Báječná parta báječných lidí se sešla již podevatenácté v Městském divadle Jablonec. V rámci projektu ´Společně nejen na jevišti´, který sdružuje a sbližuje lidi bez ohledu na handicap ožil kulturní stánek pěveckými, tanečními a celkově hudebními vystoupeními. Těch, kteří vzali svůj život za správný konec a umí si ho užít. A věřte, že na úsměv ve tváři a štěstí v duši nemá handicap vliv. A tak se tančilo, zpívalo, znakovalo i muzicírovalo ostošest a v zaplněném divadle se tleskalo, smálo a radovalo měrou vrchovatou. Jestli se dá totiž jmenovat to, co osazenstvo spojovalo, tak je to srdce. Velké a vroucí. A to jak na jevišti, tak i v hledišti.

Průvodkyní podvečerem se, jako vždy, stala Lucie Peterková, jež se svého úkolu zhostila s noblesou a šarmem. Úvodem na prkna, která znamenají svět, vyzvala děti z DPS Vrabčáci, kteří pod vedením Mgr. Pavla Žura a klavírního doprovodu Romany Halamové zazpívaly písně ´Zatím, co sladce spíš´ a ´Rozvíjej se poupátko´. Poté se na jevišti představila Taneční skupina Ilky Kulichové T. I. K. Jilemnice v kreaci s názvem ´Ženy mužů´. Následovala taneční skupina OdRaz - Sdružení Tulipán ve variaci nazvané ´Setkání v improvizaci´. Poté se po klapkách klavíru rozeběhly prsty pravidelné účastnice této krásné akce, Aleny Plátkové, která přednesla Květinový valčík z Čajkovského opery Louskáček a po této hudebně založené seniorce vystoupila neméně hudbymilovná Adélka Doubková, jež zazpívala píseň ve znakovém jazyce ´Za všechno může čas´. Tu na pódiu opět vystřídala Taneční skupina Ilky Kulichové T. I. K. Jilemnice a PATZ Jablonec nad Nisou, kteří za zvuků hudby skupiny Epydemye předvedli choreografii nazvanou ´Prosklené nebe´. Po té si publikum získala trojice dívek z páté třídy  ZŠ Logopedické Liberec. Neslyšící dívky zatančily tak skvěle, že to až bralo dech a jejich lektorka, Lenka Marxová, na ně může být právem pyšná. Taneční skupina Ilky Kulichové T.I.K. Jilemnice nás před přestávkou potěšila vystoupením pod názvem ´Dneska se tančí, co víc si přát?´.

Po přestávce už patřilo pódium zpěvákovi Radimu Schwabovi. Ten si připravil pásmo muzikálových melodií, které zazpíval za dokonalého klavírního doprovodu Petra Ožany. Na co ovšem rozhodně nesmím zapomenout, je skupina Hands dance, která celý večer (včetně písní) tlumočila do znakového jazyka. Vedle překrásných a ladných tanečních pohybů u jednotlivých písní jsme si nemohli nevšimnout, že neslyšící ´tleskají´ třepotáním dlaní. A tak, když se rozzáření protagonisté večera sešli v závěru na jednom pódiu, nejen, že jsme jim vyjádřili své nadšení vestoje, ale tleskali jsme a někteří třepotali rukama.
Každý zúčastněný, jak na jevišti, tak i v hledišti, přispěl svým dílem k emocím a prožitku, které se jen tak nevidí a výsledkem byla harmonie a atmosféra, jaká se slovy popsat nedá. 
Bylo úplně jedno, kdo ve svém životě musel nahradit sluch, zrak, či nohy. Jedno mají účinkující společné. Oni totiž umí žít. A tou opravdovou chutí do života nás tam všechny nakazili. Děkujeme. Tento projekt opět finančně podpořil Liberecký kraj. ( ims)

FOTO: Martin Kubišta