"Ve filmu Kdyby tisíc klarinetů to zpívali Gott s Pilarovou a my vám teď předvedeme, jak je to správně," vtipkoval hned v úvodu večera Jiří Suchý. Ale správně to opravdu bylo. A víc, než správně. Bylo to prostě báječné. Večer ve znamení notoricky známých melodií, vyšperkovaných textů, které dokonale ukazují bohatost češtiny, mistrovských sól muzikantů Orchestru Divadla Semafor pod vedením Jiřího  Svobody a především elánu, energie a dobré nálady dvojice hlavních protagonistů večera - Jitky Molavcové a Jiřího Suchého.

Ti s sebou přinesli do napěchovaného Městského divadla v Jablonci  takovou energii a atmosféru, že by jim mohli závidět i umělci o dvě generace mladší. Jiří Suchý si bohužel do Jablonce přivezl onemocnění průdušek, což se tomuto skvělému textaři, principálovi a především báječnému umělci,  úplně zamaskovat nepodařilo. Jako kdyby vypila konev živé vody naopak působila  Jitka Molavcová, která do divadla Semafor nastoupila před neuvěřitelnými osmačtyřiceti lety. Štíhlá jako proutek, s pohyby dvacítky a hlasem arizonské pěnice publikum doslova uchvátila. Rovněž duety s Jiřím Suchým jakoby přímo vybízely přítomné k polohlasnému zpěvu a ti, co si na zpěv netroufli, alespoň podupávali nohama, či rozhazovali v rytmu šlágrů. Po každé písni následoval bouřlivý potlesk, který gradoval při neuvěřitelných sólech přítomných hudebníků. Při závěrečném potlesku došlo i na Standing ovation, který ovšem Jiří Suchý mírnil se slovy - " Sedněte si, hymna nebude." Přesto se však publikum dočkalo dvou dalších přídavků, z čehož ten a´capella byl opravdovým bonbónkem na závěr.

Pokud bychom chtěli večer plný písní geniální autorské dvojice Suchý-Šlitr popsat jednou větou, stačilo by napsat: Nezapomenutelné písně, vlídný humor, laskavost a noblesa umělců a k tomu dokonalé mistrovství všech zúčastněných.

A tohle všechno dohromady udělalo na jeden večer z publika, tvořených převážně seniory a lidmi středního věku, publikum mladých, rozdováděných milovníků nejen fajn hudby, ale života samého.